Today We Are All Demons | Break The Cycle

8. Charlie

„Je mi to líto, ale jen tak se mě nezbavíš. Na přání tvého úžasného přítele s tebou mám zůstat do večera, dokud se nevrátí."

„Nádhera, no." Těžce jsem vydechl.

„Tak mi aspoň můžeš něco říct o sobě, abych měl nějaká ten přehled." Usmál jsem se na něj tak nejroztomileji, jak jen jsem uměl a přidal psí očka. Nemyslím si, že by mi na to normálně odpověděl, ale s mou roztomilostí by mohl.

„A nechceš se mě spíš ptát na otázky, a že bych ti odpovídal na to, co tě zajímá?" promnul si nervózně krk. Bylo mi jasné, že asi v jeho životě bylo hodně špatného, o čem nechce mluvit.

„Dobře. Takže, ty jsi heterosexuál?" Dementnější otázku jsi vymyslet nemohl, Charlie. Gratuluji.

„Ne, to ne. Nejsem heterosexuál, ale ani bych neřekl, že jsem gay. Prostě, líbí se mi ženy jako sexuální potěšení, ale citové vazby mám jenom s muži. Takže těžko říct."

„To je zajímavé..." zamumlal jsem. Nevěděl jsem, co mu na to mám říct a nechtěl jsem vypustit nějakou blbost, které bych pak litoval. Už mi na to nic dál neřekl, jen se lehce pousmál a podíval se z okna.

„A máš teď někoho?"

„Ne." Odsekl suše, sotva jsem dořekl otázku.

„Takže nevydařená láska?" uculil jsem se, abych odlehčil atmosféru, ale asi jsem to posral. Dexter nic neřekl. Jen se díval z okna a držel se ze všech sil, aby mu z očí plných slz nestekla po obličeji ani jedna kapka.

„Promiň, já nechtěl." Sedl jsem si vedle něj a položil mu bradu na rameno.

„V pořádku, jen, dej mi minutku, prosím." Odběhl si do koupelny.

Viděl jsem ho sedět na vaně a otírat si oči od slz.

„Dextere, já se opravdu moc omlouvám," přisedl jsem si k němu blíž a otřel mu slzy sám. „Nechceš si o tom promluvit?"

„Správně, nechci. Neměl bych se vracet k minulosti. Udělal jsem to, co jsem měl a tím to končí." Usmál se, ale jeho oči trpěly bolestí. To jsem poznal, sám vím, jak se cítí.