No...tohle není jedna z mých nejlepších kapitol 😕 No neva 😄 Snad se vám i tak bude líbit. 😘 PS: Kdo se nemůže dočkat prvních dvou dílů Teen Wolfu? 😂 Už jen 2 dny!!! ♥♥♥ 😘😊 (a pro ty jako jsem já+další dva dny, než k tomu udělaj titulky 😕😂)
Ráchel probudilo...ani vlastně nevěděla co. V 'polosedu-pololehu' se hlavou opírala o 'svůj měkký polštářek' a nechtěla otevřít oči. Nejraději by je nechala zavřené a nechala se znovu ukolébat ke spánku.
V autobuse bylo ticho, jen sem tam bylo slyšet, jak si Stiles s Lydií cosi šeptají, a slabá melodie ze sluchátek ostatních spolužáků, kteří spokojeně oddechovali, nechávajíc se unášet do říše snů.
Ráchel otevřela nejdříve jedno, a pak i druhé oko. Pak zamrkala a protřela si oči, snažíc se přivyknout ostrému světlu slunce. Tipovala, že je tak...kolem jedné? Její pohled zabloudil k hodinkám na jejím zápěstí. ,,Je půl druhé,"ozval se hlas těsně u jejího obličeje, načež Ráchel vyskočila nejmíň dva metry vysoko. Zase ona. Ta tajemná postava. Tentokrát však stála v autobuse, kde ji mohl kdokoliv spatřit.
Ráchel se rozhlédla po autobuse. Nevypadalo to, že by někdo zaregistroval přítomnost postavy v kápi. Stiles s Lydií o něčem diskutovali a ostatní byli buď zabráni do čtení knih a projíždění mobilů, nebo spali.
,,Co po mě chceš?"zašeptala Ráchel. Neznámá postava natáhla ruku a přejela prsty po krku až k prameni vlasů, který si obmotala okolo prstu a poté ho nechala volně dopadnout na kůži Ráchelina krku.
,,Chci tě naučit důvěře. Odnaučit tě strachu. Ukázat ti, že i to co vypadá na první pohled děsivě a nebezpečně, je asi tak děsivé a nebezpečné jako novorozené kotě,..."
Ráchel její slova nechápala, a ani jí moc nedůvěřovala. Pořádně si postavu prohlídla, a zjistila, že v ruce drží vysokou úzkou zapálenou svíčku. ,,Vem si ji! Nesmíš ji pustit, ať se děje co se děje. To je tvá první zkouška. I když tě bude pálit vosk, kapající na tvou kůži, i když přeskočí jiskra na tvé vlasy...musíš vydržet. Víra a nebojácnost...to jediné tě může zachránit!"zakřičela těsně před tím, než zmizela, a nechala Ráchel stát uprostřed autobusu se svíčkou v ruce.
Svíčka 'brečela', a její 'slzy' dopadaly na Ráchelinu kůži.
,,Co to je za blbost? Nebojácnost mě neochrání...jen strach mě může zachránit! Jen strach mě donutí začít uvažovat a hledat prostředky, jak mi zachránit život!" bylo to poslední, na co Ráchel pomyslela.
Pak se rozječela.
