Vše bylo do puntíku naplánované. Do sedmi měl autobus, vezoucí studenty z Beacon Hills, dorazit k hotelu U Zářícího slunce, kde měli studenti strávit noc. Další den se mělo brzy ráno vstávat a vyrazit do jedné nóbl soukromé školy, kam měli dorazit kolem oběda.
Teď však studenti stáli na opuštěné silnici a sledovali chlápka, který se vrtal v polorozpadlém autobusu. Jak se později ukázalo, autobus již neměl nikdy vyjet. Nebo alespoň ne v této přítomnosti. A aby toho nebylo málo, tak se nacházeli uprostřed ničeho, obklopeni stromi a bez signálu.
,,Do háje,"ulevil si coach a nakopl ten velký kus šrotu, který mu zkazil plány, čímž vylekal řidiče, který se snažil najít alespoň slaboučký signál. ,,Tak že bych dojel na kole do nejbližší vesnice pro pomoc?"navrhl řidič vytřeseně. ,,Že by jste to udělal hned?! Pokud se tam chcete do pulnoci dostat..." zavrčel coach a pak se obrátil na studenty. ,,Dnešní noc přespíme v autobusu. A upozorňuji vás, že mám dost špatnou náladu, tak si něco zkuste a uvidíte!"
Byla tma a celý autobus spal. Spali všichni, až na Rachel. Ta se snažila neusnout, ale bylo to těžší, než se zdálo. Když už Rachel přišlo, že jen tak vzhůru nezůstane, zvedla se ze sedačky, proplížila se kolem spícího Isaaca a vylezla z autobusu. Ovanul jí studený vítr, což ji trochu probudilo, ale ne dost. Rozhodla se proto, že se projde po lese.
Zatím co se Ráchel snažila neusnout, se v autobuse začal řešit úplně jiný problém.
,,Myslel jsem, že jsi ho měl hlídat ty!" ,,Ne Stilesi. Byla řada na tobě. Já měl hlídat od jedenácti!"zavrčel Liam. V tu chvíli se z lesa ozvalo zavytí. ,,Tak hele lidi! Buď se tu budem dohadovat, nebo pujdeme a chytíme ho, než někomu ublíží!"řekla Lydia, které už hádka kluků lezla na nervy. Tím však vzbudila Isaaca: ,,Mohli by jste ztichnout? Někdo se tu snaží spát!"
,,Klid. Jsme tu uprostřed ničeho a všichni jsou v autobuse. Nemá komu ublížit,"odpověděl Liam Lydii, ignorujíc Isaacovu prosbu. ,,Asi máš pravdu."uklidnila se trochu Lydia a ztišila hlas.
,,Lidi? Jste vzhůru už dlouho?"ozval se Isaac. ,,Ani ne. Proč?" ,,Takže asi nevíte, kam šla Rachel, co?" ,,Ona není v autobuse?!"vyjekl Stiles.
Z lesa se ozvalo zavytí a Rachel naskočila husí kůže. Najednou jí procházka v lese tak skvělá nepřipadala. Vyděšeně se kolem sebe rozhlédla. Co jí to napadlo? Vždyť ani neví, kudy k autobusu! ,,Jen klid,"řekla si pro sebe a snažila se zklidnit svůj dech. Znovu se rozhlédla. Všude byla tma, jen sem tam proniklo mezi větvemi stromů slabé měsíční světlo.
Najednou se poblíž začalo ozývat funění. Rachel se prudce otočila a její oči se střetly se zářícíma očima monstra stojícího před ní. Rachel se rozječela, a v tu samou chvíli někdo monstrum praštil po hlavě klackem, čímž odlákal jeho pozornost. O chvíli později se monstrum začalo rvát se Scottem a Rachel se ocitla v Isaacovo náručí.
O kus dál pozoroval objímající se pár Stiles. Cosi se v něm sevřelo. Klacek, který držel v ruce, nechal spadnout na zem, a rozběhl se zpět k autobusu.
Nebudu se na nic vymlouvat. Prostě a jednoduše jsem se na wattpad vykašlala, a to i přes to, že jsem měla čas. Bylo to hlavně tím, že jsem kvůli wattpadu vůbec nikam nechodila a chtěla jsem to napravit. Moc se vám za to omlouvám.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
PS: Co říkáte na kapitolku? Trochu jsem vyšla z formy xD
