Naděje, ta tu nikdy neexistovala
Co žije to umře a co přežilo..
Trpí
Zlatá klec je stále klec
A křídla mám
Když merlot prolívám
Potom za rohem, potají mu volám
Noci probrečený
Šílený změny, tak moc zmatený
A když ho peřinou zakrývám
Lítostivě se na něj zadívám
Je krásný, když spí a bolest mi nečiní
Občas se cítím, jak být zajatkyní
Prázdné lahve, pohledy a fráze
Čím víc si lžeme, tím víc nám je blaze
Po nocích vrací se ke své pýše
Když podřadným dívkám zprávy píše
Nakrmit své ego, a chovat se jak zvíře
Není to náhodou proti jeho víře?
Být nim, je mi trapně
Být s ním, chyba mně
No neříkám nic, láska tam byla
mezi hory lesy
se ztratila
