Pokoj na zahradě
Ukazuje se mi v záhadě
O tom kdo to je
Jak kdyby stál
Pod koncem duhy
A každá malá věc
Tu má svůj význam
Mam z toho divné potuchy
A ve vzduchu je lék
A tak tam stojím
Chaos v chaosu
A je to kurva divný
Nevím proč tu jsem
Místo tak známé
Zjevně nepatřím
sem
Ani tam
Nic se tu nezměnilo
Jakoby neutekl ani den
I když uteklo toho víc
Uteklo všechno
A teď tu není nic
A prší mi do kakaa
Mezitím co vzduchem lítají
Knížky a úsměvy
Otevření Pandořiny skříňky
Všichni jsou překvapení z téhle návštěvy
A někteří už ani neví kdo jsem
Nazývají mě jiným jménem
Nejen radostí opilá
Vedu konverzaci ke které
Už nikdy nedojde
A tak je to spíš
Pár slov na rozloučenou
Která by nebyla řečena
Nebýt noci jako tahle
A když vidím, vidím nostalgii
V každém pohledu, a úsměvu
Co dostanu, to nikdy nezapomenu
To už dobře znám
Čím víc se stmívá
Tim víc se mi vesmír vysmívá
Jsme si blíž
Čím víc jsme si dál
Proto nechoď blíž
Nechoď Blíž
Nechoď Pryč
Noc o které jsem snila
Před dvěma lety
A teď najednou
Když nic necítím
Dívám se jak spíš
Teď když mi nepatříš
nechci aby tahle noc skončila
Ale ráno přijde
A vše co se mi zdálo
Byl sen
Ráno je všechno jinak
Rána bývají chladná
S citem provinění odcházím
A radostí též
