HOW BREAK THE RULES [ jmb ]

TEN • You Write With Him!

"Jak to do-, Annie Clarie Shay ty ses mi hraba v telefonu!" křikla jsem a prudce jsem se vymrštila do sedu, abych na Annie stojící ve dveřích od mého pokoje pořádně viděla.

Stála ve dveřích, s naštvano-překvapeným výrazem a blond vlasy, které vyměnila místo modré a teď vypadala dost podobně jako já, až na to, že já byla úplně jiná ale to by jsem mohla okolí vykládat pořád a nikdo by tomu nevěřil, teda až na ty, co mě poznají.

"Já se ti nikde nehraba, zazvonil ti telefon, tak jsem si to přečetla, pane bože!" křikla na mě na zpět a nechápavě rozhodila rukama, dív se nebouchla o knihovničku kterou jsem měla u dveří.

"Jasně, to vůbec není hrabání! Mělas to nechat bejt!" štěkla jsem na svou obranu.

"To ale nemění nic na tom, že si píšeš s Brooks-em!" pronesla už o něco klidnějším hlasem, ale pořád to bylo moc hlasytě.

"Sakra Annie, ty jsi byla na jejich koncertě, tak o co ti sakra de?" zakřičela jsem ale postupně jsem zeslabovala tón hlasu, až jsem posledních pár slov zašeptala a flustrovaně si prohrábla vlasy.

"Jen o to, že jsme sestry a měli by jsme si říkat všechno, April" zašeptala s naštvaným ale i smutným výrazem v obličeji - takže jsem se v ní nevyznala, protože opět používala svůj kamený výraz v obličeji a smíšené emoce v očích.

Po pár vteřinách ticha, co mezi námi panovalo se otočila na patě, vyšla z pokoje a práskla dveřmi až se skla v oknech zatřásly. Takže je naštvaná, překvapivě.

Pevně jsem sekla víčka, takhle jsem v tichosti seděla pár vteřin a v hlavě si pořád dokola promítala tu větu "Jsme sestry, měli by jsme si říkat všechno". To je pryč, už je to dávno co jsme se zkutečně k sobě chovali jako dvě sestry ale i přesto mě tahle věta, která se mi v hlavě jako nahrávka přehrávala už po něspočetněkráté donutila vyléz z postele a vyběhnout z pokoje.

Doběhla jsem k zábradlí, spíš jsem se po koberci sklouzla metr k našemu zábradlí, přes které jsem se naklonila abych zjistila kde je, protože z něj byl výhled jak na obývák, tak na kuchyň a předsíň. A ona byla právě v předsíni, kde si obouvala své dokonale bílé supri. Fuj.

"Ann, počkej!" křikla jsem na ní a hned potom jsem se rozběhla po schodech, v úmyslu že jí zastavím, což se k mojí smůle ale nestalo. Ani se naotočila a vyšla ven.

Díky tomu, že máme na schodech koberec, který není nějak přidělaný k dřevěným schodům, tak jsem uklouzla a zbytek schodů - asi tak polovinu, padala v kotrmelcích. Jak jsem dopadla poslední schod, ozvala se rána, která simbolizovala že moje tělo dopadlo na dřevěnou podlahu, celé rozlámané.

Chvíli jsem ležela na příjemně studené podlaze, ale potom jsem se konečně donutila vstát, takže jsem se pomocí zábradlí vyškrábala na nohy a trochu si protáhla tělo, aby jsem zjistila co všechno jsme si zlomila, protože já jsem já a já sice umím padat, ale také si umím lámat kosti.

Všechno je v pořádku.

Tedy, jen fyzicky, psychycky jsem na tom trochu hůř.

Naštvaně jsem dupla patou o dřevěnou podlahu, na náznak protestu toho že Annie odešla a já spadla ze schodů. Nebo spíš převážně kvuli tomu že Annie odešla. Nechtěla jsem se s ní pohádat.

Doplazila jsem se ke gauči, na který jsem znaveně padla a sáhla po ovladači který byl na stolku, který byl zastavěný spoustou věcí. Zmáčkla jsme červený čudlík, který jsem zapla naší obří plazmu a začala jsem přepínat programy, jak to už mívám v oblibě, zastavila jsem se až na 31 kanálu - Nickelodeon. Zrovna dávaly The Penguins Of Madagascar a já se v duchu zaradovala.

Miluju tenhle seriál.

Ano, je mi sedmnáct.

*****

"Děkuju za úžasné probuzení, Rox!" ospale jsem jen tak prohodila na Roxy, která stála ve dveřích s dost naléhavým výrazem v obličeji.

Já se jen pokoušela probrat a opírala jsem se o dveře, ve snaze neusnout tu.

"Kdo prosím tě v půl třetí odpoledne spí?!" vykulila na mě překvapeně své krásně modré oči a vešla rychlím krokem dovnitř.

"Že by April Shay-ejová?" pousmála jsem se a jedním bohybem zabouchla dveře.

"Moc spíš" zakroutila nechápavě hlavou s uchechtnutím Roxy, která už seděla na gauč, na kterém jsem před chvíli ještě spokojeně spala.

Jen jsem protočila očima a mávla nad tím s úsměvem rukou, doplazila jsem se jako mrtvola opět k gauči, na který jsem si tentokrát sedla. Sáhla jsem po ovladači, jedním pohybem jsem vypla televizi a přisedla jsem si blíž k Roxy, která si ze stolu vzala můj laptop, na kterém něco psala.

Najela na twitter a mě už konečně začal pracovat mozek, takže mi začínalo docházet co mi chce ukázat.

Klikla na zprávy, protože já tam byla automaticky přihlášená, klikla na zprávy od Jai-eje Brooks-e a potom mi mlčky položila laptop na klín. Nechápavě jsem se na ní zadívala.

Nic neřekla. Což mě děsilo. Jen kývla hlavou na znamení, ať čtu.

Můj pohled tedy zabloudil k obrazovce laptopu, kde byly zprávy mezi mnou a Jai-ejem. Teda měli být. K mému překvapení tak bylo posledních pět zpráv o kterých jsem vůbec nevěděla a hádám, že je psala Annie.

Messages from you: Takže za půl hodiny na rohu ve Starbuksu :)

Messages from @JaiBrooks1: Jo, těším se :3

*****

Stojím společně s Roxy za keřem, který je před Starbuksem, kde je Jai s Annie. Už dobrých pět minut, přešlapuju na místě a nervózně je pozoruju přes prosklenou výlohu, jak se spolu smějí.

Bolelo to.

Možná už protože ona byla moje sestra a on někdo, na kterém mi záleželo i když jen přes ten podělaný twitter.

"Já to nevydržím!" křikla jsem na Roxy a potom jsem proskočila skrz keř, za který jsem do téhle doby stála a rozběhla jsem se ke kavárně.