HOW BREAK THE RULES [ jmb ]

TWELVE • Public Apology

Seděla jsem v parku, pod velikým stromem, který mě a Nirvanu momentálně chránil před prudkou bouřkou, která se tu objevila. Seděla jsem zády opřená o mohutný kmen, na mém klíně měla položenou hlavu Nirvana a do uší mi skrz sluchátka, řvala na plno hudba.

Abych nepřítomně nemusela zírat před sebe, na clonu kterou vytvořil ten prudký déšť, tak jsem svůj zrak upřela na displej telefonu.

Na twitteru jsem si rozklikla konverzaci s Jai-ejem, protože jsem se mu po 48 hodinách nepsaní sním, rozhodla vysvětlit tu ostudu v kavárně.

Messages from you: Zlobíš se? Já vím že ano, ale nech mě to vysvětlit.

Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.

Messages from @JaiBrooks1: Nezlobím se, jen jsi mě zklamala ..

Messages from you: A čím?

Messages from @JaiBrooks1: Nejsi taková jak jsem si myslel nebo jakou ses tady dělala.

Messages from you: Dobře, mám dvojče, Annie, která je mím úplným opakem. Všechny ty zprávy, co jsem ti tu celou dobu psala, jsem psala doopravdy já - od srdce, akorát ty zprávy ohledně schůzky, ty psala Annie, protože měla můj mobil. V kavárně s tebou byla ona, ale na záchodě jsme se prohodili. Tohle je celá pravda, nikdy jsem se nepřetvařovala, jen na tobě nechapu že i ty potom, kolik hodin jsme si propsali, tak ti mě odsoudíš za takovou blbost.

Odesláno. Z hluboka jsem vydechla přebytečný kyslík s plic a bylo mi o něco lépe. Jen co jsem vyjela z twitteru, tak mi z něj zapípalo upozornění. Rozklikla jsem ho.

Messages from @JaiBrooks1: Můžeme si promluvit, Ap? Kde jsi?

Nad zprávou jsem se zarazila. Proč si chce promluvit, já s ním nechci mluvit. Nejspíš. Po pár minutách váhání, jsem se rozhodla odepsat.

Messages from you: Jsem v parku, čtyři ulice od vašeho hotelu.

Messages from @JaiBrooks1: Ty jsi tam v tom dešti? :O

Messages from you: Ano :)

*****

Po půl hodině, půlce poslechlého alba od Simple Plan, jsem uviděla v tom deštivém závěsu suietu, která se ke mě přibližovala během. Za pár minut se pod korukou ocitl i Jai.

Byl celý promočený. Jeho černé tričko se mi přilepilo k tělu, stejně jako army kalhoty a z vlasů, které mu splihle ležely na čele mu kapala voda. V ruce svíral dva kelímky z logem Starbucksu a na tvářil mu pohrával malý úsměv.

Byl sladký.

"Ahoj" zašeptala jsem po chvíli, kdy jsem se utapěla v jeho očích a ukazala jsem rukoz na místo vedle mě.

"Ahoj April" odpověděl a přisedl si ke mě, možna až moc blízko. "Aby jsi nezmrzla" pousmál se a podal mi do rukou jeden kelímek.

"Tos nemusel" oplatila jsem mu úsměv a ruce pevně ovinula okolo kelímku ze kterého sálalo teplo.

"Ale musel, stejně jako se ti musím omluvit .." vyhrkl a za ramena si mě otočil k sobě, čímž mě donutil se mu dívat do očí, kde jsem se utápěla.

"Za co?" pousmála jsem se a napila se z kelímku. Karamelové latté.

"Jak jsem tě neposlouchal a myslel si o tobě, co nebyla pravda" dodal.

"To je v pohodě, Jai, to já se omlouvám že jsem ti nic neřekla .." uculila jsem se a zklopila pohled k zemi, abych nemusela sledovat jeho oči, které mě dostávali.