KAPITÁN|37

3

Ano, je to tady, Den D. Dnes je můj první pracovní pohovor. Jaktože první? Ateliér je přece můj, tak jsem pracovala na volné noze.

Ze skříně beru outfit co jsme vybíraly s Hedvikou, udělám si jednoduchý účes v podobě dvou ležérních drdolů, popadnu foťák a jdu do kuchyně.
Zde si potřebuju připravit ještě rychlou snídani.

Po lehkém rýžovém chlebíčku s okurkou, vyjdu do chodby kde si nazuju boty. Z věšáčku vezmu klíče a jdu do garáží. Je pozdní ráno, takže by silnice neměly být tak ucpané. Stejně ale radši jedu s předstihem. Na Letnou to mám zhruba 20 minut autem, tak nemusím pospíchat.

Přijde mi, jak kdybych tam jela hodinu. Vůbec mi to neuteklo, nicméně teď už stojím na nejbližším parkovišti.
Je tu pár sportovních aut, takže počítám s tím, že mají asi trénink.
Parkoviště hraje všemi barvami. Modrá, černá, červená, svítivě zelená, prostě vše.

Když vstoupím do jakési "uvítací" místnosti, za přepážkou stojí mile vypadající slečna, může ji být asi jako mně, možná trochu méně
,,Dobrý den, hledáte někoho?" optá se mě, teď jak už vím z jmenovky, Anežka ,,Dobrý den, ano. Jdu na pracovní pohovor na pozici fotografky." též se úsměju

,,Jistě, už vás čekáme." zvedne se ze židle Anežka a jdeme projít toto bludiště ,,Tak a jsme tady." poukáže na dveře na konci chodby ,,Děkuji, nashle." houknu na ní, když už mizí za rohem.

Jsem strašně nervózní, já jdu totiž k Rosovi do kanclu!

Po všem tom papírování, jsem se přesunula i s foťákem do útrob Letenského stadionu.
Je toho tu strašně moc, příšerně moc. Všude samé dveře, schody a chodby. Doufám že si zvyknu, a najdu vše co budu hledat.
Po prohlídce jsme se letmo podívali na hlavní hřiště a jak jsem říkala, áčko má trénink.

Zítra je oficiálně můj první pracovní den na pražské Spartě. Což se pojí s tím, že mé první fotky, budou rovnou ze zápasu.
Těším se ale zárověn mám strach. Co když se jim to nebude líbit? Vyhodí mě? Nebo mi dají druhou šanci? Budu muset věřit v to, že vedení bude spokojeno.

U východu se loučím s Anežkou, sedli jsme si.
Na parkovišti na mě čeká auto, ale domů ještě nejedu, musím Buřťíkovi koupit krmení a nový pelech.
Poslední tři pelíšky byly zmordovaný do dvou týdnů. Tenhle snad něco vydrží.

~

Po nákupu si sedám zpátky do auta. Nesnáším nakupování takových těch denních potřeb. Když jdu ale nakupovat oblečení, to mi nevadí, ale tohle je nejhorší věc pod sluncem. Dobře, možná jsou horší věci, pořady na Barrandově s Jaromírem Soukupem se nedají. Hned po tomhle je ale denní nákup.

Pustím si svůj playlist přes Spotify a začne hrát Teď a tady, miluju tuhle písničku.

Teď a tady, nehonim ženský, nehonim money
Přijedou za mnou, nečekám na ně
Jsem nakročenej jednou nohou
Když stojí za to, přidám i druhou
Nezajímá mě, kam oni jdou
Nikdo z nich nevidí do mý hlavy
Nezajímaj mě, když switchli strany.

Řvu text na celé kolo, stojím na červené, takže si to můžu pořádně užít. Kroutím hlavou jako střelená, nic mě nezajímá, jen text písničky.

Kolemjdoucí se na mě otáčí, protože jsem dala hlasitost na maximum, ups.
Když jsem své pěvecké sklony uklindnila, upravila jsem si vlasy a měla jsem čistou radost.

Vážně mě dokáže rozesmát jedna písnička a spoustu křiku? Jsem fakt blázen. Ale jak říká Hedvi, lepší být blázen co jde do všeho po hlavě, než suchar který se bojí. A jak by řekla má mamka ,,Kdo se bojí, sere v síni" úplně ji slyším.

Po mém velkolepém výletu, si uvařím těstoviny s rajčatavou omáčkou. Divím se, že je mám dobrý a že jsem nic nezkazila. Ze mě nějaký velký kuchtík asi nikdy nebude, ale co už, Hedvi mi to kdyžtak uvaří. Dělám si srandu, i když si z ní někdy dělám svého podejtašku. To né že ne.

Nakonec si dám hezky dlouhou sprchu, vyčistím zuby a udělám skincare. Zelehnu do postele a Buřťík se mnou, sice má dva pelíšky v obýváku a v ložnici. Myslím si, že povlečení vyprat můžete ale psa vám to nenahradí.

Nechte svoje pejsky spát s vámi, vážně. Tolik lásky na jednom místě, už nic nenahradí.

Když se mi povede se zachumlat do peřin, musím začít přemýšlet.

,,Ze mě už je oficiálně Sparťanka!"

~
!Vím, že tréninky na Letné neprobíhají ale hodilo se mi to do textu!