Hospital love: love at first heartbeat (Chansung)

2.

Jisung přišel do nemocnice a zastavil se u recepce, kde pozdravil starší ženu, která přijímala pacienty.

,,dobrý den, já jsem tady na stáží. Mám se hlásit u doktora Lee Minha."

,,ale jistě. Doktor na Vás už čeká. Je to na konci tamhle té chodby. Tady máte kartičku na krk, aby si Vás nepletli," Jisung s poděkováním převzal kartičku a vydal se tam, kam ho navedla. Prošel dlouhou chodbou a po cedulkách hledal jméno doktora, za kterým má jít.

Když našel ony dveře, tak lehce zaklepal a po vyzváni vešel.

,,dobrý den," hnědovlásek se uklonil a přišel blíže ke stolu. Byla to větší ordinace, ale co slyšel, tak doktor Lee má nastarosti ještě příjem nebo pohotovost.

,,zdravím," doktor se postavil a obešel stůl. Natáhl ruku k Jisungovi a potrasli si
,,jsem doktor Lee, což nejspíše víte. Od teď budete se mnou půl roku každý druhý týden. Slyšel jsem, že jste tu už jednou byl. Jenom samá chvála na Vás." Doktor se na mladíka usmál. Nedokázal si takového studenta vůbec představit.

,,ano, už jsem tu byl v prvním semestru ve třetím ročníku. Teď tu mám být do konce čtvrtého."

,,no skvělé. Takže pravděpodobně budete dělat to samé, co předtím. Tentokrát budete mít ovšem volnější ruku. Je ve Vás důvěra. Tentokrát budete ale působit i tady v ordinaci. Já jsem normálně děcký lékař a mám nastarosti pohotovost, urgentní příjem. Stejně jako další doktoři." Doktor Lee se posadil zpět ke stolu a pobídl Jisunga, aby si sedl naproti. Hnědovlásek tak udělal a posadil se. Ani ním nekolovala nervozita, spíše zvědavost.
Doktor naproti němu byl opravdu hezký. Černé upravené vlasy. Bílá košile s medvídky a na tom bílý plášť. Stetoskop okolo krku a v náprsní kapse baterku na prohlédnutí očí a tři nové špachtle na prohlédnutí krku.
Ovšem na levé ruce měl na prsteníčku zlatý svatební prsten. Tudíž byl ženatý.
,,něco, co byste chtěl ještě vědět?"

,,nebojíte se mě pustit k dětem?"

,,ovšem že ne. Stejně Vám budu za zadkem. Protože léčení děti je lehce náročnější a musíte si uvědomit, že taky všechno nesmějí. Taky tu s námi bude sestřička, když bude potřeba vzít krev, nebo očkování."

,,dobře. Tak tedy nemám nic jiného, co bych chtěl vědět," Jisunga opravdu nic nenapadlo. Už tu jednou byl a věřil, že je to všechno stejné, jak bylo.

,,což je špatně." Doktor se zasmál.
,,ještě stále je tu nějaká informace, co by byla vhod pro Vás."

,,a to je?" Jisung naklonil hlavu.

,,třeba Váš rozpis. Jsem tu pondělí až pátek od sedmi od rána do čtyř do odpoledne. Pak mám pohotovost do osmi. Ráno by bylo fajn přijít na půl osmou a pak je na Vás, jestli tu chcete být do konce. Nebo jenom do jedné hodiny. O víkendech, jsem tu jen na pohotovosti a to konkrétně od dvanácti od odpoledne do deseti do večera. Neděli Vás nutit nebudu, pakliže nechcete. Chápu, že každý druhý týden chodíte do školy. Takže je to vše jen čistě na Vás."

,,nemám problém zůstávat neděle. V pondělí mívám přednášky od jedné od odpoledne, do pěti. Takže to by problém nebyl." Jisung opravdu chodil v pondělí do školy jen odpoledne. Měl tam asi dvě přednášky. Někdy i jednu praktickou hodinu, ale to opravdu jen zřídka. Navíc, každý čas strávený doma sám, je jako být vězeň vlastního těla a mysli. Nedokáže to.

,,skvělé. Ale kdyby přece jenom byla nutnost, že nepřijdete, tak musíte zavolat. Nebo to říct den předem. Všichni víme, že Vám stáž dává nejvíce kreditů. Každopádně, od dvanácti do půl jedné je pauza na oběd. Mezitím jako doktor můžete jist nějakou tu svačinu během dne. Pakliže nemáte pacienta. Hygienické návyky máte a znáte je, takže teď už opravdu nic, co byste měl vědět. Ještě Vás zavedu do šatny, tam máte pracovní věci, bez kterých se neobejdete"