Hospital love: love at first heartbeat (Chansung)

3.

Po celém dní v nemocnici, kdy vyšetřil několik děti a měl čest diagnostikovat angínu a neštovice, tak unaveně padl do postele.
Sprchu měl za sebou, navečeřel se a chystal se ke zdravému spánku. Nebo to aspoň chtěl.
Posledních pár dní trpěl nespavostí, ale nic závažného. Měl prostě nervy ze zkoušek a toho všeho.
Navíc, nemocnice nebyla zrovna místo, kde by chtěl teď být.
Je to budova plná smutku, stresu, špatných zpráv a nekonečného křiku, bolesti a nářků.
Jenomže se do toho Jisung už pustil a je nesmysl, aby to teď vzdal. Všechno měl už na dosah ruky.
No a nemocnice v Seoulu je jedna z nejlepších.
Takže by neměl být problém.

Další den se dělo to samé. Práce s doktorem Lee. Ošetřování děti a poté práce na pohotovosti.
To Jisunga bralo asi nejvíce.
Byli tam lidi různého věku s různými potížemi.

,,doktor Lee na příjem. Opakuji. Doktor Lee na příjem."
Minho se zvedl ze svého místa a pobídl Jisunga, aby šel s ním. Nemohl ho tu nechat sedět.
Nebo mohl, ale nechtěl. Co by se ten kluk naučil?

Společně tedy došli na příjem. Kde na lůžku seděla malá holčička. Mohla mít tak deset let. Uplakané oči, odřená tvář. Lokty, dlaně, kolena a holeně. Měla to opravdu ošklivé. Některá z těch zranění vypadají na šití, ale třeba taky ne.

,,tak, co tu máme za problém?" Lee vzal do ruky kartu, která byla v přihrádce na lůžku.

,,naše dcera zakopala a nepěkně se odřela. Taky ji bolí našlapování na levou nohu."

,,dobře, tak se na to podíváme," doktor odložil kartu a porozhlédl se okolo
,,to tu není žádná sestra, která by holčičku ošetřila, nebo co?" Černovlasý doktor nebyl zrovna nadšený, že ji tu nechali sedět jen tak, aniž by ji ošetřili rány.

,,to je dobré, já to udělám." Jisung se pousmál a přitáhl si k sobě stoleček s desinfekci a polštářky.

,,počítám s Vámi, doktore Hane." Bylo to naprosto uspokojující, když ho někdo nazýval doktorem. Jisung to slyšel opravdu rád.

,,žádný problém. Hlavně, ať se můžete podívat na tu nohu," hnědovlásek dál moc neposlouchal a věnoval se holčičce.
,,bude to trochu štípat, ale rozhodně to nebude tak hrozné, jako do teď ta bolest."
Menší namočil vatu, kterou držel pinzetpu, do desinfekce a pomalu čistil odměnou tvář. Bylo to něco hrozného. Ale věřil, že když se o to budou dobře starat, tak nezůstane ani jizva.
Poté se pustil na lokty, které byly opravdu hodně sedřené. Ještě z nich trochu kapala krev.

Pro Jisunga byl tohle šílený pohled. Dokázal se vžít do té bolesti.
Holčička i přes to, že se snažila, tak stále plakala. Dezinfekce štípala, rány bolely a prostředí bylo rušné. Navíc doktor Lee jí prohmatával kotník.

Hnědovlásek obvázal očištěné lokty. Ještě na ně tedy namazal hojivou mast. Teď ho ale čekalo něco horšího. V odřeninách na dlaních byly kamínky, které tam rozhodně nesmí zůstat a čím dřív to vyčistí, tím lépe.

,,vypadá to na vymknutý kotník. Necháme doktora Hana, aby dočistil poranění a zavolám sestru, aby vás vzala na rentgen. Tam už si s tím poradí. Sám to bohužel rovnat nemůžu, mohl bych ji ještě ublížit." Doktor Lee komunikoval s rodiči, zatím co se Jisung věnoval vytahováním kamínků.

,,bude to bolet?" Dívka se ubrečeně optala hnědovláska a ten se na ní s úsměvem podíval.

,,rozhodně ne víc, než teď. Pojedeš na rentgen, kde se podívají, co s tím kotníkem máš. Popravdě, nevypadá zlomený, takže si myslím, že doktor Lee má pravdu. Poté tě předají doktorovi, který ti tu nohu rychlosti světla narovná, že to ani nepostřehneš. No a pak dostaneš sádru, nebo ortézu. Záleží na tom, jak moc špatné to je. Ale neboj se, všechno bude dobré." Jisung během vysvětlování ošetřil dlaně a opatrně se pustil na nohy.

,,a pak půjdu domů?"

,,samozřejmě. Nenechají si tě tady. Není to nic vážného."

,,a dostanu berle?"

,,pravděpodobně ano, ale myslím si, že s těma ruka to bude hodně náročné. Uvidíš," hnědovlásek si nebyl úplně jistý tím, jak to přesně bude. Možná by byl potřeba vozíček.
,,ale třeba to nebude tak hrozné a dovolí ti na to našlapovat. To by byla ta lepší varianta."

,,tak a je to." Jisung všechno odložil a postavil se.
,,až se udělají strupy, tak bych doporučil to natírat nějakým hydratačním hypoalergením krémem, aby se zabránilo tvorbě jizev. Tedy minimálně na té tváři." Stážista mluvil k rodičům, kteří celí nešťastní kývali hlavou.

,,takže je možnost, že tam něco zůstane?" Matka dívky se zhrozeně zeptala.

,,no, vždycky něco zůstane. Ale vzhledem k tomu, že nic z toho nebylo na šití, tak si jsem jistý, že to bude dobré. Jen to opravdu hydratujte. Byla by škoda to zanedbat."

,,tak můžeme?" Doktor Lee přišel se sestrou, která pomohla holčičce na vozíčeka a i s rodiči odešli.

,,jaky z toho máte pocit? Ošetřovat takové ošklivé rány dítěti."

,,bylo mi jí líto, abych pravdu řekl," Jisung si povzdechl a sundal si rukavice, které měl při ošetřování.

,,to už tak bývá. Koukat se na zraněné dítě je horší, jak se dívat na mrtvolu." Lee vedl Jisung pryč od lůžka, aby s ním mohl prokonzultovat další věci. Bylo toho hodně. Nikdy se nic neprojevuje stejně a o to víc matoucí všechno bylo.

,,Jisungu!" Přes vstupní halu do nemocnice se rozezněl hluboký hlas a najednou se objevila blonďatá hlava.

,,Felixi, co tu děláš?" Jisung zmateně zamrkal
,,děje se snad něco?"

,,jo děje. Slyšel jsem, že málo jíš. Tak ti nesu jídlo." Blondýn zvedl do vzduchu tašku, aby ukázal, že fakt něco přinesl. Pokud se nepletu, tak by měl být čas večeře.

,,už teď je tu přes čas. Ve čtyři měl odejít. Místo toho tady zůstal ještě na pohotovosti." Lee se podíval na hodinky, které zdobily jeho levé zápěstí.

,,to je celý Jisung. Však ty tady končíš někdy v osm, což není tak dlouho."
Jisung na oba chvilku koukal a dával si jedna a jedna dohromady. Přesto mu nic nevyšlo.

,,tykáš někomu, koho neznáš?"

,,co?" Felix se podíval na Jisunga a pak se zasmál.
,,ale ne, ty trdlo. Tady Minho je můj bratranec."

,,vážně?" Hnědovlásek to nemohl pobrat. Jasně, Lee jako Lee, ale tohle? Nečekal to.

,,no jasně," blondýn strčil tašku Jisungovi do rukou.
,,ale vůbec jsem netušil, že budeš s ním. Dokud mi teda neřekl, že s ním jsi. Vykládal mi, jak jsi dobrý a šikovný. Že děti tě mají rády a tak."

,,oh. Jasně." Jisung byl stále lehce zaskočen. Ale proč? Vždy to nic není. Nakonec, aspoň se nebude cítit tak moc cizí.

,,jen škoda, že je ženatý," pihatý drkl ramenem do menšího a opět se zasmál. Přišlo mu to neskutečně vtipné.

,,Felixi. Myslíš si, že chci tady v nemocnici balit nějakého doktora?" Ji nadzvedl obočí a pak se na mladšího zamračil.
,,nechci a nebudu."

,,tak se zase uklidníme a půjdeme se najíst. Je šest hodin, v osm končíme. Po nás to přebere doktor Yang." Minho si stoupnul mezi ně, dal jim dlaň na záda a tlačil je směr kantýna.

,,víš, že Jeonginův táta tady pracuje, že?" Felix se ještě spěšně podíval na Jisunga, který pokýval hlavou.

,,jo, Jeongin něco říkal. Měli jsme spolu pár přednášek."

,,až na to, že Yang mladší se učí na zubaře. Docela nevděčná práce. Ale bohužel je potřeba." Doktor Lee se přidal do jejich konverzace.

Celé tohle bylo stejně zajímavé.
Být doktorem je na jednu stranu poslání, ale na druhou, neštěstí.
Nikdy nevíte, kdy Vám kdo umře pod rukama a toho se Jisung obával.