Hospital love: love at first heartbeat (Chansung)

1.

O 4 roky později

,,to byla neskutečná blbost si prodlužovat vysokou o další dva roky," Jisung pokroutil hlavou, když seděl v menze a před sebou měl otevřenou anatomii člověka.

,,máš být doktor, tři roky ti na to nestačí," jeho nejlepší kamarád Felix si pomlaskl.
Felix je menší dlouhovlasý blondýn s pihama. Je neskutečně roztomilý, ale jeho hlas neodpovídá vzhledu. Vždycky když na někoho nového promluví, tak ho chudáka vyděsí. Ale jeho hluboký hlas je naprosto dokonalý.

,,já vím, ale proč jsem třeba nemohl být právník? Musel jsem opravdu poslouchat rodiče?" Těžký povzdech a hlava položená na učebnici.

,,každý asijský rodič chce mít doma doktora." Hyunjin, další Jisungův kamarád se zasmál.
Tenhle zase vyčníval z jejich skupiny. Vysoký, ale s dlouhými černými vlasy. Krásná líbezná tvářička. Občasně model, jinak student umění, stejně jako Felix.

A pak je tu Seungmin. Takový menší klaun. Ze všech si dělá srandu, ale na druhou stranu má dobré srdce.
Brunet, psí kukuč a o něco málo menší, než jejich dlouhán.

,,stačí si nějakého doktora vzít," Seungmin pokrčil rameny a dál listoval časopisem pro chemiky.
Jisung měl občas strach, že fakulta biochemie a medicíny brzy vylétne do vzduchu. Vždycky, když brunet řekne, že má zrovna laborky. Občas je mají spolu, to je potom větší pohroma a strach má i profesor.

,,však v nemocnici jich je dost ne? Od zítra máš půl roční praxe." Felix se toho "nenápadně" chytl. Taky byl jeden z těch, který si dělal z Jisunga srandu, ale myslel to dobře. Chtěl, aby jeho kamarád byl šťastný. Do teď si pamatuje ten nešťastný pláč, když Jisung dostal kopačky a jeho ex odletěl. Od té doby se hnědovlásek zařekl, že s nikým randit nebude.

,,co z toho? Týden tam, týden tady. Navíc, každý doktor je zaneprázdnéný, nebo ženatý. Taky, nechci doktora. Sám jeden mám být, to by byl konec," Jisung zvedl hlavu a zavřel učebnici. Dneska na to neměl buňky. Po vánocích má mít zkoušky, aby uzavřel sedmý semestr (polovina čtvrtého ročníku) a další tři ho čekaly. Zkoušky ze symptomů jsou ty nejhorší. Obvykle si jsou v něčem podobné a hnědovlásek z toho pak blbne.
,,teď když dovolíte, odeberu se na laborky."

,,dneska je nemáte spolu?" Hyunjin se podíval na Seungmina a poté na Jisunga.

,,ne, dneska budeme rozebírat krev. Nic, co by Min potřeboval." Menší se postavil, hodil batoh na zada, vzal si plášť z opěradla židle, popadl učebnici a s rozloučením opustil menzu.
Nebyl z toho moc nadšený. Tohle je něco, co dělal už ve druhém semestru. Vrtali se v rozboru krve.
V jeho případě to byla katastrofa. Když se píchnul, tak mu nechtěla téct krev. Měl rozpíchnutý snad každý prst.
Doufal, že dneska to bude lepší.

Jisung došel do laborek, odložil učebnici na stůl, batoh dal na židli, aby mohl vytáhnout poznámkový blok a něco na psani. Na sebe oblékl ten slavný bílý plášť.
Všechno to v místnosti smrdělo jako desinfekce a Jisung začínal mít pomalu pocit, že ztrácí čich. Nebylo dne, kdy by tenhle puch necítil. Nemocnice, laborky, záchody. Na druhou stranu byl rád, že je tu čisto, ale vypaluje mu to nosní sliznice.

Během několika dalších minut přišel do místnosti profesor s obvykle dobrou náladou. Úsměv na tváři, rozzářené oči a šťastné pískání.
Hnědovlásek vždycky přemýšlel, kde se to v něm bere. Každý jiný profesor je buďto unavený, zahořklý, nebo prostě úplně mimo.
Tohle byla vždycky příjemná změna. Potom se lépe pracuje.
Konec konců, je to doktor.

,,tak naštelovat mikroskopy, otevřít sešity a dělat poznámky." Jisung nikdy nebyl pozadu. Vlastně, byl i celkem chytrý. Měl dobrý prospěch, vždy hromadu kreditů navíc. Účastnil se všelijakých akcí a chodil vypomáhat. Byl vlastně vysněným studentem všech učitelů a profesorů. Jenomže to všechno taky musel vydřít.