Hospital love: love at first heartbeat (Chansung)

4.

První necelý týden v nemocnici, je za Jisungem.
Teď sedí v menze před začátkem jeho pondělních přednášek a sepisuje poznatky. Za půl roku, to bude odevzdávat škole. Nemocnice je pro něj stále místo, kde se učí, ale zároveň dává dál své dovednosti a myšlenky.
Na druhou stranu, aby pravdu řekl, tak si to užil. Víkend byl pro něj jako očista.
Několik dospělých pacientů, které měl tu možnost ošetřit.
Dokonce bral i krev. Měl z toho celkem strach, ale zvládl to na výbornou.

I s doktorem Leem, si začal týkat a atmosféra se zdála lehčí a řidčí. Ovšem k němu má stále stejný postoj. I když ví, že je to rodina jeho nejlepšího kamaráda.

Také tam měl pacienta, který prodělal mrtvici. Jisung okamžitě porovnal symptomy. A nemýlil se.
Dokonce i někoho se zápalem plic.
Muže převezli na jednotku intenzivní péče a napíchnuli ho na přístroje. Dali mu kyslík a medikaci. Je stále pod přísným dozorem.
Jisung si je jistý, že tam ještě bude, až se tam vrátí.
Proto má v plánu se jít na něj podívat.
Doktor Lee má taky pod sebou děcké oddělení, takže si hnědovlásek vyzkoušel, jak funguje vizita.

Vlastně, nebylo to nic nového, ale u dětí je to krapet jiné. Je to více opatrnější.
Některé děti Vám pomalu ani neřeknou, co jim je, ale budou brečet, že je něco bolí.

Ale co. Jisung má na všechno svatou trpělivost.

,,tak co? Jak jde sepisování tvého románu?" Hyunjin se posadil naproti Jisungovi, který odlepil oči od papírů.

,,není to román, ale report a je to důležité."

,,já koukám, když jsi tady o hodinu a půl dřív, než jindy. Spal jsi vůbec?"

,,to vypadám tak hrozně?" Menší vzal telefon a podíval se na svůj odraz od obrazovky. Kruhy pod očima, napuchlé tváře a oči.

,,vypadáš příšerně." Dlouhán si pomlaskl a upil své kafe. On sám vypadal, jako kdybyste ho vystřihli z nějakého módního časopisu.
,,ale pokud si pamatuju dobře, tak to bude ještě horší."

,,nebuď takový. Včera jsem na pohotovosti viděl něco nechutného a nemůžu to dostat z hlavy," Jisung se ošil a opět se vrátil k tomu, co včera viděl. Bylo to, jako noční můra. Možná ještě horší.

,,co to bylo?" Hyunjin se narovnal a zvědavě se zeptal. Měl tyhle věci rád. Jeho představivost je úžasná a Jisung věří tomu, že mu to zítra donese ukázat nakreslené na papíře.

,,včera přivezli na pohotovost může. Měl těsně po autonehodě. Rozdrcená noha, rozbitá hlava a pravá ruka fuč. Než ho stihli dovézt na operační sál, tak umřel. Všude byla sama krev a fuj." Jo, to bylo to poslední, co včera Jisung viděl, než ho Minho raději poslal domů. Sice jenom o půl hodinu dříve, ale přece.
Jisung toho taky moc nenaspal. Měl to před očima. Jako by se to dělo pořád dokola. Zas a znovu.

,,no sakra. To je masakr," Hyun se ušklíbl
,,nějak si to dokážu živě představit."

,,jo, taky začínám mít trochu strach sednout do auta, ale nemůžu s tím nic dělat. Pěšky chodit nebudu."

,,už jste to slyšeli?" Felix se Seungminem přiběhli a sedli si tak, aby byli všichni tři naproti Jisungovi.

,,co přesně?" Ji nadzvedl obočí. Čekal nějakou blbost.
Opět.

,,Christopher se vrací do Koreje."

,,kdo je Christopher?" Hyunjin i Jisung se svorně zeptali. Nějak to šlo okolo nich. Nechápali.

,,no tenhle," Felix vytáhl telefon a oboum ho ukázal. Když se to dostalo k menšímu, tak jen těžce vydechl.

,,jo tenhle." Hnědovlásek opět popadl tužku a věnoval se raději svému reportu.