Tajemství lunaparku [CZ]

4.

 Od té doby co jsem si sedla do auta, jsem schytávala posměšky od mých přátel. Ohledně té situace co se stala včera ve škole. Vyprávěli mi o tom, jak se o mě Dixonova holka bavila s ostatními. Jeden překřikovala druhého, ale pochopila jsem z toho to, že celý problém vnikl tím, že se na mě včera ráno až moc dlouho koukal. Zasmála jsem se nad tím faktem, že by mi asi utrhla hlavu potom kdyby věděla jak moc blízko včera byl mé tváři. Že jsem cítila jeho mentolový dech a aviváž, ve které měl vyprané prádlo. Ošila jsem se pod pocitem husí kůže, která projela na mých rukou.

Smířila jsem se s faktem, že nejspíš nebudu nejlepší kamarádkou všech roztleskávaček. Důležité bylo to, že moje hlava byla stále na mém krku a neměla jsem nic vážnějšího než slabou migrénu. Teda pokud sem se nezbláznila a včerejší Lunapark nebyl jen přelud mé představivosti.

Přichytila jsem se, že se usmívám nad vzpomínkou na Samuela. A hned v zápětí moje myšlenka byla vymazána pohledem na Dixona. Zahlédla jsem ho, když jsem procházela chodbou na jednu z hodin. Ucítila jsem to, jak si mé tělo sjel od paty až k očím. Ohrnul dolní ret a významně kývl hlavou. Jakoby mi snad schvaloval moji vizáž.

Celý den jsem neměla pomyšlení na nic jiného než na školu. Každou hodinu jsem dostala tunu nových informací a dokumentů a zdálo se, že jsem byla dost pozadu. Necítila jsem se zrovna komfortně s tímto faktem. Většinou jsem byla jedna z těch lepších i bez sebevětšího snažení. Takže mi to ubíralo na dobré náladě.

Až na obědě jsem dostala prostor oddechu. Sedla jsem si s Loren na jejich místo a složila hlavu do rukou.

„Pane bože, snad se nám neměníš na šíleně smutnou princeznu?" Řekl sarkasticky Jaxon, který akorát přišel a položil tác vedle mého.

„Jsi vtipný," zvedla jsem k němu hlavu a zakřenila se.

„To je dobrý, jestli jde o učení, rozhodně ti můžeme pomoct," řekl hrdě. „nebo teda pokusit se pomoct."

„Většina lidí tu totiž prochází jen kvůli tomu, že jejich rodiče zaplatili balík," Loren zazpívala a imitovala to, že kolem rozhazuje bankovky.

Usmála jsem se a doufala, že všechno doženu. I když už teďka jsem měla plnou hlavu něčeho jiného. A jedna z věcí - lidí - se právě vynořila v povzdálí.

Dixon a jeho spoluhráči opouštěli hřiště stejně jako první den. Opět jako z romantického filmu, pohodil vlasy a podíval se směrem k nám. Tentokrát ale otevřel telefon a po pár doteků dipleje, se podíval na mě.

Ucítila jsem zavibrování telefonu na stole a ucítila jsem jak se do mě zaryly pohledy Loren a Jaxe.

D: I přes tu ránu do hlavy, furt vypadáš sexy.

Nemohla jsem se bránit úsměvu, který sem chtěla skrýt. Hlavou jsem se otočila k němu a on se zářivým úsměvem mykl rameny jako by za nic nemohl. Zakroutila jsem hlavou a otočila jsem se hned ve chvíli kdy mi to tělo dovolilo.

Před sebou jsem ale měla dva nechápající obličeje. Jaxon seděl vedle mě a tak mi koukal do telefonu přes ruku.

„Nechceš mi říct, že autor téhle zprávy je Dixon?" tázavě řekl Jaxon a podíval se na mě tím nejvíc zmateným pohledem, který sem si dovedla představit.

Úsměv mi rychle zmizel z tváře a spíš sem se děsila reakce, kterou schytám od Loren. Zuby sem stiskla k sobě a podívala jsem se do jejího obličeje kde bylo jen čisté překvapení.

Zaslechla sem hlasité písknutí a znovu sem se otočila směrem k fotbalistům. Naposledy jsem v téhle situaci dostala míčem do hlavy a tak jsem doufala, že budu mít tentokrát víc štěstí. Teď bych spíš čekala poučný pohlavek od Loren nebo tak něco.