OkaMžik

Znáte ten pocit když člověk mrknutím oka přeskočí v čase? Sednete si do autobusu a jenom mrknete, už jste na zastávce kde máte vystupovat. Lehnete si do postele a mrknutím oka je ráno a zvoní budík. Není to ani vteřina jenom jeden malý mrk.
Stává se mi to už od raného dětství. Pamatuju si že jsem si hrál ve školce s kamarádem a jenom jsem mrknul a on ležel na zemi v louži krve. Nepamatuji si co se stalo a kam se ten čas vypařil ale potom už jsem ho nikdy neviděl. Ani jeho jméno si nepamatuju. Když jsem byl malý tak mi to až tak nevadilo, čas vám stejně v dětství plyne jinak než v dospělosti. Přeskakoval jsem v čase a dlouho si myslel že to tak mají všichni, ale samozřejmě mi to ve škole došlo. Byl jsem ten divnej kluk co se při hodině "vypne", jak tomu říkali spolužáci, a pak se probudí o pár minut později a nepamatuje si co se během jeho "spánku" dělo. Jenomže pro mě to byl vždycky jenom okamžik, jenom jedno mrknutí, jenom nádech. Nedalo se tomu říkat šikana, ale v důsledku tohoto mého vypínání jsem měl jen jednoho kamaráda Dana. Daniel byl vždycky tichý introvert a pořád si četl nějaké vědecké magazíny. Zajímaly ho víc než škola i já, a tak jsme se začali kamarádit. Vždycky mi vyprávěl že mám superschopnost a že ovládám teleportaci a že umím cestovat v čase. Na to sem ho vždycky odbyl větou: "Měl by si přestat ty vědecké kraviny číst, protože ti jinak vybuchne mozek."
Většinou dal pokoj. Ale s nástupem na střední se to začalo zhoršovat. Už jsem se "nevypínal" ale moje vědomí prostě odešlo a moje tělo pokračovalo v činnosti.
Při svém první erotickém pokusu s opravdu hezkou holkou která se mi líbila už od prváku jsem se vypnul a zapnul až po 10 minutách. Během toho se stihla obléknout a čekat u dveří. Ani si nedokážu představit co všechno jsem dělal, tedy spíš nedělal. Začínalo mě to pomalu a jistě sžírat a začal jsem chodit k psychyatrovi. Ale nic z těch léků co mi předepsal nezabíralo. Ani na tu mojí diagnózu neexistuje žádné jméno. Je pravda že některé měsíce byly lepší a některé horší. Ale teprve když jsem začal chodit na vysokou, začaly se dít opravdu zvláštní věci, které si sám nedokážu vysvětlit.
A pak přišlo něco, čemu se říká okamžik který vám změní život.