Svit židovské hvězdy

kapitola 2

Temnota. Všude okolo. ,,Maru, jsi tu? Kde to jsme?" Terce je jasné, že nejsou v knihovně.  Mari začne šátrat kolem sebe až se dotkne někoho. "Ano tady jsem. To jsi ty?" Nejistě  nahmátne stěnu a s úlevou se o ní opře. ,,jo, jsem to já." Odpoví Terka ,,nemáš baterku?" Zeptá se své kamarádky. Marie se prošacuje a s úlekem řekne "Ne! Nemám ji!" Projistotu se sehne na čtyři a začne hledat hmatem na zemi. ,,tak to jsme v pěkné kaši." Zamumlá Terka. ,,Ale počkej." Vytáhne z kapsy KPZ a otevře jí, vytáhne svíčku a zapálí jí. Rozhlédne se. "Jsme v nějaké chodbě... " Podotkne Maru, když se rozhlédne kolem. "Kdyby sis nevšimla" Dodá lehce jízlivě. ,,teď na tohle nemáme čas." Odsekne naštvaně Terka a skřiví se jí soustředěním tvář. ,,tohle je mi povědomé. Vidíš, jak se chodba stáčí a vedou z ní další chodby?" "No vidím. A?" Pohlédne tam kam ji Terka řekla. Celá ta chodba byla z pálených cihel, jen podlaha byla hliněná. ,,takovou chodbu jsem viděla na obrázku v knize." Řekne Terka. ,,Vlastně v té, co jsme našly v knihovně. To je chodba kolem Malé pevnosti v Terezíně." Oznámí jí. "Aha...Počkat jak jsme se sem dostaly?!" Řekne vylekaně Mari a prudce se rozhlíží po nějakém vysvětlení. Vzadu se mihlo světlo, jako z baterky. ,,to bych taky chtěla vědět." Odsekne Terka, ,,počkat, že to byla ta hvězda?" Mari svraští čelo do přemýšlecí grimasy. "To je blbost. Tohle se děje jen v knihách a snech." Štípne se do ruky. "Jsem skutečná." Dodá když pozoruje rýhy ce se tam po tom štípnutí udělala. ,,to teď neřeš." Utrhne se na ní Terka ,,pokud je válka, tak se divím, že to ještě není zasypané." Všimne si světla a zbledne ,,zdrháme!" Vykřikne. Došlo jí to. "Co blbneš?! Co když jsou to ti kteří tady kontrolují stav chodeb na prohlídky??" Poslušně se za ní rozběhne. ,,neblbnu." Odsekne a běží dál. ,,proč by tam jinak byla hvězda? A proč by se sem jinak valil ten písek a prach?" Marie jen pokrčil rameny a starostlivě se dívá na Terku které dochází dech. "Jak dlouho ještě vydržíš běžet?" ,,zvládnu to. Musíme zmizet." Lapá Terka po vzduchu. Mari nad ničím nepřemýšlí a vezme Terku na záda a rozběhne se s ní pryč. Už to moc dlouho se zátěží nevydržím, bleskne jí hlavou, ale běží dál. ,,jé!" Překvapením vypískne Terka ,,díky." Marii už začínají pálit lýtka a sykne "Vydýchej se, za chvilku poběžíš po svých." ,,jasně." Přikývne Terka a seskočí jí ze zad a rozběhne se za ní. Marie ucítila jak se jí běží mnohem lépe. Pak ale prudce zabrzdila. "Slepá ulička!" Ukáže před sebe na velkou zeď, zasypanou nějakou sutí. ,,a kruci." Vydechne Terka a ohlédne se, za nimi se už valí písek. ,,tudy!" Zatáhne jí do nejbližší chodby. "Vyznáš se tu?" Zeptá se Terky Maruška. V duchu doufala, že třeba ano. ,,moc si toho nepamatuju. Ale vím, že některé tyhle chodby vedou ven. Odpoví." ,,Aha. Takže v podstatě nemáš tušení kde jsme, že?" Řekne Mája lehce kousavě.
,,vím, že jsme v Terezíně." Odsekne ,,a pojď." Rozběhne se chodbou. ,,hurá." Vydechne Terka, když vyběhnou z chodby na světlo. "Konečně!" Vydechla Mája a nadechla se čerstvého vzduchu. Terka neztrácí čas a rozhlíží se ,,to je Malá pevnost." Vydechne. ,,Terezín. Druhá světová válka." Ukáže na skupinu vězňů. "Co my jsme v minulosti???? To snad nemyslíš vážně!" Překvapeně odpoví Mája ,,a co bys řekla." Odsekne Terka ,,rozhlédni se. Vypadá to jako 21. století?" "Ne, to teda nevypadá." Pak jí něco dojde. "Oni nás Nevidí!" Teď je pro změnu zmatená Terka ,,co? To myslíš vážně? Jak asi můžeme být neviditelné?" "No koukni." Přijde do zorného pole všech vězňů a nikdo se na ní nedívá. Ani dozorce jí nijak nevolá, nebo na ni neukazuje. "Vidíš?" ,,No jo." Zamumlá zamyšleně Terka ,,musíme si najít nějaký úkryt. A něco k jídlu." Přemýšlí. "Máš tu KPZtku?" Prohodí Mája zamyšleně. "A máš v ní lano?" Zeptá se nevinně Marie. ,,jenom provázek, proč?" Zeptá se se Terka. "Pujč mi ho prosím. Jdu obstarat jídlo." Usměje se tajemně Mája. ,,neměly bychom se rozdělovat." Namítne Terka. "Neboj, za chvíli jsem tu." Řekne, a odběhne i s provázkem. Dojde k dvoum železným tyčím a uváže ho tak, aby vytvořil nenápadné lanko akorát ve výšce špičky boty. Pak vezme do ruky dva kameny, a jeden trefí po dozorčímu. Ten se otočí jejím směrem a Mája začne šramotit v keři, jako by se tam někdo schovával. Dozorce i s chlebem a načatou konzervou se rozběhne za ní. Zakopne o nastražený provázek a jídlo mu vyletí z ruky. Mája na nic nečeká, popadne jídlo a běží za Terezkou. ,,teda." Vydechne Terka ,,jak tě tohle napadlo?" "No akční filmy nejsou tak úplně k ničemu. A když měl tu konzervu tak mě to napadlo okamžitě." Usmála se na Terku jako kdyby tohle dělala každý den. Terka jen s úsměvem zavrtí hlavou ,,teď si musíme najít nějaký úkryt." Mája mlčky pokrčila rameny a pak řekla nevinně. "Teď je řada na tobě. Já jsem obstarala jídlo." Zamával chlebem a konzervou s tuňákem a kukuřicí. Terka se pousměje ,,tak pojď." Má nápad vede jí z brány Malé pevnosti dolů do ghetta. Mája se usměje a po cestě tajně ujídá  z konzervy. "Jo dobře. To vypadá dobře." Řekne a podá jí zbytek konzervy s půlkou chleba.