Svit židovské hvězdy

kapitola 6.

Mája se rozběhne za Terkou. "Jsi celá?" Zeptá se starostlivě, když k ní doběhne. Pak otočí hlavu na rozbité dveře a tiše hvízdne uznáním. Terka se otřepe ,,snad jo." Odpoví a vstane, trochu sice zavrávorá, ale nespadne. Mája ji rychle podepře a zeptá se jí. "Houpe se ti svět, nebo už je to dobré?" ,,trochu." Odpoví Terka. Mája ji chytne kolem pasu a pomalu se vydá k ošklivé budově, kde naposledy viděly ty chudinky děti. "Pojď pomalu a snaž se nezakopnout" Pronese mírně posměšně. ,,hahaha." Odskne uštěpačně Terka a odstrčí jí ,,je mi dobře. Půjdu sama." Dodá a následuje jí, i když se přitom ještě pořád trochu motá. "No to vidím. Motáš se jak opilá." Řekne Mája, ale nejde jí pomoct naopak přidá do kroku. "Pohni! Když ti je tak dobře jak mi tvrdíš." Kření se na Terku. Ta se jen ušklíbne a přidá do kroku, ale to už je na ní moc a skončí na zemi. Mája se neudrží a vyprskne smíchy. Dojde k Terce a podá jí ruku. "Nejez to kamení!" Rozesměje se znovu a spadne  vedle Terky, takže se obě zase válí na zemi. Terka taky se rozesměje, ale pak se rozhlédne a uvidí, jak se několik vězňů i esesáků zmateně rozhlíží a honem Máje ucpe pusu ,,ticho." Sykne a rychle se zvedne ,,rychle pryč." Utečou právě včas. Pár esesáků už k nim míří. Když doběhly za roh, Mája se tiše zeptala. "Co řeknou na ty vylomené dveře?"
Mája viditelně zbledla. "J-jak to myslíš poprava?" Zeptala se roztřeseným hlasem.,,no..." Začala Terka ,,asi těžko je napadne, že tu je někdo neviditelný, kdo se jim vlámal do skladu. Přirozeně budou vinit vězně. A pro výstrahu ostatním jich nejspíš pár veřejně popraví." Máji přejel mráz po zádech. "Tak tomu budeme muset zabránit." Vykřikla tiše a v jejím hlase bylo slyšet odhodlání. "Máš nějaký nápad?" ,,hmmmm." Zamyslí se Terka, jako obvykle naprosto chladnokrevná, ale pak zoufale zavrtí hlavou ,,nic mě nenapadá. Tebe ano?" "No abych pravdu řekla tak ne. I když..." Řekne Mája a na chvíli se jí rozšíří zorničky v očích. "Možná by to šlo.." zamumlala radostně. ,,jak?" Zeptá se Terka."No kdybychom vzali ten žebřík..." Pokračovala Mája, ale pak povadla. "Ne to nepůjde." Odpověděla zdrceně. "Nepočítala jsem s jejich chabou fyzickou kondicí." Povzdechla si. ,,hmmm." Chytila se toho Terka ,,to by možná šlo. Ale jak se s nimi domluvit?" "Hlas máme ne? A máme i prostěradla, takže..." šibalsky se na Terku usmála. ,,takže to uděláme. Ale ty tomu velíš." Oplatila jí to s úsměvem Terka."Tak fajn. Ještě sirky pokud možno. Potřebujeme oheň." Začala udílet rozkazy. Na obličeji se jí usadil široký úsměv. Nikdo nezemře. Pomyslela si v duchu. Terka se jen pousměje a vytáhne svojí krabičku poslední záchrany.Mája vytáhne starou sirku a překříží prsty. "Pro štěstí." Vysvětlila Terce a pokynula rukou, aby ji následovala.  Terka přikývne a následuje jí.Obě se pomalu přiblíží k ubytovně. Mája si všimne, že děti stojí v řadě a kolem chodí esesáci. V tu chvíli ticho prořízl ostrý hlas. "Wer war das?" Nastalo nepříjemné ticho. Mája ukázala rukou na poněkud nižšího muže, který ale vypadal jako chodící hrozba. "Kdo z vás to byl vy ekelhaft  spratci!" Zazněl znovu jeho hlas, čeština se mu mísila s jeho rodnou němčinou. Terka jen znechuceně zavrtěla hlavou a probodávala esesáky vražedným pohledem. Muž přesel přes plac z jednoho konce na druhý. Svůj hnusný pohled postupně zabodl do tří mladíků. Byli ne o moc starší než Mája a Terka, a podle jejich svalů bylo znát, že tu nejsou moc dlouho. "Vy!" Vyštěkl najednou esesák a zabodl prst do těch tří chlapců. "To vy za to můžete! Dnes večer du wirst hingerichtet!" A ukázal na masivní špalek. "Rozchod!" Terka vytřeští oči ,,měla jsem pravdu." Šeptne ,,musíme jim pomoct."Mája kývla hlavou na souhlas.  "Ano, to musíme! Jen musíme vzít ty prostěradla. Kde je tak mohou mít?" Zašeptala otázku směrem k Terce, a pak obrátila hlavu na toho mužíka, který vážným a vojenským krokem opouštěl plac. ,,v ubikacích esesáků?" Odhadne Terka. Mája zadumaně přikývla. "To je pravda. Kdo z nás tam půjde? Obě nebo jen jedna?" ,,nevím." Pokrčí rameny Terka ,,ty tu velíš." Mája si zamnula bradu. "Dvě nadělají více hluku, ale vezmou ty prostěradla snáz a rychleji zmizí." Povzdechla si. Těžká volba. Terka se zamyslela ,,půjde jenom jedna z nás. Ta druhá počká pod oknem, ta jedna z nás vyhodí prostěradla z okna, druhá se s nimi někam schová a ta první jí pak najde a  hotovo.""Super nápad!" Odsouhlasila ho Mája. "Půjdu tam já, jsem celkově ohebnější než ty." Rýpla si do Terky. Terka přikývla ,,tak jo." Mája se tedy vydala směrem k ubikaci esesáků. Našlapovala tiše, protože sebemenší zvuk by mohl být osudný. Přimáčkla se ke stěně a snažila se nahmatat kliku. Ucítila studený kov na dlani. Super! Pomyslela si. Pomalu začala tlačit kliku dolů. Ostré hrany se jí zaryly do dlaně. "Au!" Sykla. V tu chvíli se stalo několik událostí po sobě. Někdo zevnitř zmáčkl kliku. Máji se klika vysmekla z ruky a tím ztratila rovnováhu. Esesák otevřel dveře a vyšel ven. Mája se naklonila jeho směrem a vypadalo to, že na něj spadne. Zoufale máchla rukou, aby se něčeho zachytila. Chytila se zamřízované díry, patrně odvětrávání.  Druhou rukou chytla nohavici Esesáka a vykolejila ho taky. Jeho nos se setkal s kamenem v prašné cestě. Mája se ho pustila a vyhoupla se do stále otevřených dveří. Za sebou slyšela spousty hrubých nadávek, jenž tu nemůžeme napsat. Mája zahlédla dvě prostěradla, které však měli pár děr. "To bude muset stačit." Zamumlala a vzala obě dvě. Otřesený esesák se pomalu sbíral ze země. "Terko, kde jsi?" Potichu zavolala pod okno.Terka se mezitím krčila ve křoví pod oknem, jakmile uslyšela svojí kamarádku, vykoukla ,,tady Májo!" Mávla na ní. Mája vhodila prostěradla Terce do náruče. "Tady máš, a běž!!" Křikla takovým tím pološeptem, polokřikem. Terka přikývne a i s prostěradly zmizí ve křoví. Mája se neubránila úsměvu. Pak jí ale zase rychle zmizel, protože když se otočila, stál tam esesák s pořádnou ránou na nose a čele, a šel přímo jejím směrem. A sakra! Problesklo jí hlavou, když si uvědomila, že je hmotná a má docela malou šanci vylézt ven nepozorovaně. Sehla se a plazila se po zemi. Snad to jde Terce líp. Zamyslela se, když měla plnou pusu hlíny. "Fuj!" Vyprskla hlínu a prach a poplašeně se podívala na esesáka. Vypadalo to, že si ničeho nevšiml. Mája se neubránila úsměvu. Pak jí ale zase rychle zmizel, protože když se otočila, stál tam esesák s pořádnou ránou na nose a čele, a šel přímo jejím směrem. A sakra! Problesklo jí hlavou, když si uvědomila, že je hmotná a má docela malou šanci vylézt ven nepozorovaně. Sehla se a plazila se po zemi. Snad to jde Terce líp. Zamyslela se, když měla plnou pusu hlíny. "Fuj!" Vyprskla hlínu a prach a poplašeně se podívala na esesáka. Vypadalo to, že si ničeho nevšiml. Terka se mezitím krčila ve křoví na prostěradlech a čekala, až se objeví Mája. Zrovna jí to připadalo dlouhé a vykoukla z křoví, aby se podívala a zjistila, že zírá přímo na záda esesáka. Vyděšeně vydechla a rychle zastrčila hlavu zpátky, ale pod nohou jí praskla větvička. Esesák se otočil a koukl se do křoví a Terka si uvědomila, že zírá přímo na ni. Mája se mezitím konečně Esesák, co byl u Terky konečně odešel. Ta nechala prostěradla v křoví pod hromadou větví a rozběhla se Máje naproti. ,,co se stalo?" Vydechla s obavami a podezřelá jí.doplazila až ke dveřím. Pokusila se vklínit prsty mezi rám a dveře, ale bylo zavřeno. Pomalu se postavila a zkusmo položila ruku na kliku. V tu ránu se rozrazily dveře a dovnitř vešel nabubřelý muž, ten stejný viděla spolu s Terkou na placu. Mája se pokusila uhnout na stranu, ale pozdě. Esesák do ní narazil celou svoji vahou. Mája spadla kousek bokem takže jí nezalehl, ale zůstala jí tam noha. Její tvář se zkroutila do bolestivé grimasy. Bolelo to jako čert. Terka se mezitím tiskla zády ke zdi domu a ani nedutala, ani nedýchala. Ten esesák zíral přímo na ní. "Mám asi něco s nohu." S přerývavými nádechy řekla Mája. "Ten esesák mi na ni spadl. To je ale jedno. Máš ty prostěradla?"Mája měla pocit, že její noha je rozdrcená na milion kousíčků. Esesák se s nevybíravými slovy v němčině, vyškrábal nahoru. "Co to je?!" Vyštěkl po druhém esesákovi. Mája se mezitím snažila doškrábat ven. Dveře totiž, díkybohu, nechal otevřené. Mája se zvedla s velkými obtížemi nahoru. Pomalu kulhala směrem, kam si myslela že by Terka mohla být. Esesák, co byl u Terky konečně odešel. Ta nechala prostěradla v křoví pod hromadou větví a rozběhla se Máje naproti. ,,co se stalo?" Vydechla s obavami a podepřela jí. ,,támhke v křoví." Ukázala Terka ,,a rozhodně to není jedno. Ukaž, podívám se ti na to." Mája doskákala k prostěradlům. "Tak fajn. Koukni se na to." ,,tak si sedni a ukaž mi tu nohu." Poručila jí Terka. Mája si sedla na trávu a natáhla nohu. Bolestně sykla, ale to bylo to jediné co udělala. Terka jí prostě vyhrnula nohavici a vytřeštila oči. Mája si všimla jejího výrazu. "C-co se děje?" Zeptala se lehce znepokojeně. Terka prvně neodpověděla lehce po její noze přejela rukou. Ucítila malý hrbolek na lýtku, který tam být neměl a na tom místě byla i obrovská modřina. ,,Nalomená kost." Pronesla. "Eh." Vypadlo z Máji. "Můžu s tím chodit že jo?" ,,ta noha by měla být v klidu, aby srostla." Odpoví prostě Terka. Mája se zamyslela. "Tak ji nějak dáme jako do sádry a pak můžu chodit. To by šlo ne?" Zoufale si to přála. ,,Aha, a kde asi tak chceš vzít sádru?" Zeptala se poněkud kousavě Terka. "Nevím. Třeba obvaz by stačil. Asi." To poslední slovo spíše zašeptala. Terku něco napadlo a začala jedna. Popadla přiměřeně dlouhý a tlustý klacek a kapesním nožem ho hrubě opracovala, popadla obvaz ze své KPZ a přivázala jí ho k noze. "Super nápad!" Pochválila její výtvor Mája. Pokusila se vstát. Opatrně přenesla váhu na tu pochroumanou nohu. ,,tak co?" Zeptala se s obavami Terka a raději jí podepřela. "Jde to. Můžu s tím chodit. Díky!" Pokusila se jí obejmout , ale zakymácela se. Terka jí s úsměvem podepřela. "A jdeme zachránit ty chlapce!" Máchla rukou směrem k ubytovně. Terka jí