Svit židovské hvězdy

kapitola 4.

Mája se rozhlédla po venku. "Kde ukořistíme další jídlo?" Zeptala se Terky, když vyšly z chlapecké ubikace.
,,tak, jak jsi to udělala předtím." lišácky se pousměje Terka. "Pokusím se." Řekne jí a rychle jako liška proběhla až k hradbám. Tam u brány stál strážce 'Pleška' jak ho v duchu překřtila. Právě se ládoval jablíčkem. Super! Pomyslela si a přikradla se k Pleškovi. Zašmátrala mu v kapse a vylovila z něj poslední jablíčko. Vzala ho do ruky a pošpičkách se od něj vykradla pryč. Doběhla zpátky k Terce. "Máme štěstí že ti strážní mají hlad." Zasmála se a ukázala v dlani jablko. Bylo otlačené, ale pořád lepší něco než nic. ,,to teda jo." Usměje se pobaveně Terka, ,,podívej, co jsem sehnala já." Ukáže jí kus bábovky. "To je slušná sváča na tyhle poměry." Ohodnotí to znalecky Mája. "Ale ti strážní nebudou mít jídlo věčně. Obávám se, že budou mít stále menší a menší příděly. No ale když to mám změřit podle jejich nenažranosti tak toho budeme mít dost." Řekla Mája zamyšleně. ,,hmmm." Přikývne Terka zamýšleně. ,,podíváme se, kde bydlí holky?" Navrhne. "Jasan. Teď nás veď ty." Řekne Mája a udělá posměšný poklonek, jakoby byla Terka minimálně princezna Terezie. ,,hele!" Řekne Terka naoko naštvaně, ale vyrazí a s jistotou jí dovede k podobným dveřím. ,,Královny mají přednost." Oplatí jí tu škodolibost. Maru se v duchu usměje. Dá nos nahoru, vezme své imaginární šaty do špetičky a řekne. "Zapoměla jsi říct Vaše veličenstvo královno Marie." A udělá pidikrůček přes práh dívčí ubikace. Terka se pobaveně pousměje a naznačí úklonu, pak vezme imaginární vlečku a následuje jí. Obě vešly dovnitř a vyděli obdobnou scénu jako v na chlapeckém hajmu (ubikaci). S tím rozdílem, že toto byly dívky a vypadaly hodně vyděšeně. "Jsi na řadě. Dej jim to jídlo." Sykla Mája na Terku a hlavou ukázala na holčičku, která měla domlácené ruce plně modřin. Terka jen přikývne a dojde k ní a dá jí do ruky celou bábovku. Holčička nejdřív udiveně zírá, kde se to vzalo a pak se do té bábovky zakousne a předá jí ostatním.
Máji stoupnou do očí slzy. Honem si je utře, aby Terka neviděla že brečí. Pak trhla hlavou a pronesla strojeně "O poddané je postaráno, vracíme se na zámek." Terka se pobaveně pousměje a následuje jí. Neujde jí, že se její kamarádka málem rozbrečela, ale taktně předstírá, že si toho nevšimla. Obě vylezly z dívčí ubikace a Mája si položila tu stejnou otázku, či jí pořád vrtá hlavou. Pak ji nahlas vysloví "Slyší nás ty děti nebo ne?" ,,co to zjistit?" Zeptá se Terka. "Tak jo. Jsem pro!" Razhlédne se kolem a opodál zahlédne malou holčičku s větším chlapcem. "Co to zkusit na těch dvou?" Ukáže palcem na ty dvě děti. Obě dojdou k těm dvoum a Mája pronese normálním hlasem. "Ahoj! Kampak jdeš?" Holčička se na ni otočila, ale neviděla jí. Zatahala za rukáv toho chlapce. ,,co?" Zeptal se jí ten chlapec. "Ten divný hlasošepot. Říkal mi ahoj a ptal se kam jdu!" Řekla vystrašeně ta holčička. ,,fakt?" Zeptal se ten kluk, ,,měl jsem dojem, že jsem taky něco slyšel." "Funguje to." Pronesla směrem k Terce Mája tak tiše aby to ti dva neslyšeli. ,,vážně." Pronese Terka stejně tiše. "To se nám bude hodit. Doufám." Řekla Mája a oddělila se od těch dětí. ,,určitě. Ale musíme si dát pozor, aby nás neslyšeli esesáci." Odpoví Terka. "Myslíš pana Plešku a spol.?" Zeptala se Mája. ,,jasně, že ty jsi učitelku neposlouchala?" Povytáhne obočí. "Jasně že ne. To byl fakticky nudnej výklad!" Vyhrkla Mája. Pak se narovnala jako pravítko a pisklavým hlasem řekla: "Děti otevřte si učebnici a přečtěte si ten dlouhý článek o ničem..." Pak dodala normálním hlasem. "No kdo to má poslouchat?" ,,třeba ty." Napodobí jí. ,,já jsem to poslouchala." Prohlásí hrdě. "Mě by vytekl mozek ušima." Polohlasně zahuhlala Mája. Pak se otočila směrem k úkrytu. "Kdy se tam vrátíme? A jak dlouho tam budeme ještě muset spát než se vrátíme zpátky domů?" Řekla do větru. ,,nevím." Pokrčí rameny vždy praktická Terka a jako vždy logicky dodá ,,to teď nemusíme řešit. Teď tu musíme přežít a pomáhat vězňům. Kromě toho se nemusíš nudit při dějáku." Dodá pobaveně. "No jo. Já vím." Klekla si na prašnou cestu a začala si kreslit do země. To musí vypadat divně, že se sám kreslí obrázek, proběhlo jí hlavou. Terka se mezitím dívá kolem, několik vězňů už obrázek upoutal. Mája načmárala postavu s dlouhými vlasy a srdcem v dlani. Pod to připsala For all the children in the world. Usmála se a zvedla se. Pak se podívala po těch vězních co se přišli podívat a podivila se. Byla moc zabraná do kreslení, že si nevšimla davu přihlížejících dětí. Terka se pousměje, ale hned na to zvážní. ,,Esesáci!" Sykne. "Doháje." Zamumle Mája. "Co mám dělat? Zničit to?" Po zádech jí proběhla vlna chladu až se otřepala. ,,rychle!" Sykne Terka ,,smaž to." Koutkem oka zahlédne, že si to jedna dívka ve vykýři nejbližšího domu rychle obkreslila. Mája na nic nečekala a botou celý obrázek zamazala. Právě včas. Esesák už byl skoro u nich. ,,zdrháme!" Sykla Terka.
Co nejopatrněji se dali do běhu. Mája se naklonila k Terce a pošeptala jí "Snaž se nevířit prach tím během." ,,jasně." Přikývla Terka.  Obě zmizely za rohem. "Fuj. To je hrozný. Chudáci děti!" Odplivla si Mája ke své levé tenisce. ,,to teda jo." Zamumlá Terka. ,,Ale mohlo by to být horší. Představ si, že by nás to odneslo do Osvětimi." "Brrrrrrrr! Tam bych nechtěla ani za miliardu dolarů!" Otřásla se při té představě Mája. Máje se mimoděk zvedl žaludek. Nabrala mírně zelenou barvu a pak křídově bílou. ,,hlavně nezvracej." Téměř vykřikne Terka. Mája polkla asi třikrát a pak vydechla. "Neboj už je to v pohodě." ,,uf." Oddechne si Terka. "Asi bychom se měly kouknout jak jsou na tom ty děti co mě pozorovaly." Navrhne Mája.