Svit židovské hvězdy

kapitola 3.

Máju vzbudila zima. Malátně otevřela oči a rukou šahala po své lampičce. Že bych zapomněla zavřít okno? Přemýšlela. Pak se ale posadila a ucítila, že tohle není její měkká postel, a ten vzduch ani zdaleka nepřipomíná statek. "Kde to sakra...?" Pak jí to došlo. Terka zamručela ,,nebuď mě." Obrátila se na druhý bok. Mája se zachichotala. "Mluvíš ze spaní. Vzbuď se." Jemně s ní zatřásla. Terka znova zabručela a otevřela oči ,,co je?" Rozhlédne se a vyskočí na nohy, oči vytřeštěné. ,,Kde to jsem?!" Divoce se rozhlíží. "V Terezínském ghettu." Řekla Mája klidně a položila jí ruku na rameno. Terka zamrká a uklidní se ,,promiň." Zamumlá. "To nic. Já si taky myslela, že jsem u sebe doma a docela jsem se lekla, když jsem nenahmatala svou lampičku." Usměje se na Terku Mája a pak dodá." Zbylo ještě trochu toho chleba a konzervy? Mám hlad."  Na důkaz toho jí v břiše zaškrundalo tak, že to museli slyšet až někde v Praze. Terka se pobaveně pousměje ,,,budeš si muset zvyknout." Prohodí ,,ale dej mi taky kousek."  Mája jí na oko neochotně strčí do ruky zbytek konzervy. "Kdy se vlastně vrátíme domů?" Začala přemýšlet. "Pokud se vrátíme." Dodala chmurně. ,,nevím" povzdechne si Terka. ,,Teď tu musíme přežít." Sní poslední zbytek. Mája nadzvedne kámen a pod něj strčí zbylý kousek chleba. "Co budeme dělat? Docela se tu začínám nudit." Protáhla se. ,,prozkoumáme to tu." Navrhne Terka. "Bezva!" Mája ihned vyskočí na nohy a nedočkavě poskakuje. "Kam půjdeme?" Nedočkavě se vyptává Terky. Terka pokrčí rameny. ,,Nevím. Podíváme se, kde co je." Obě se vydaly pryč z bezpečného úkrytu. "Co sem?" Mávne rukou Mája k prvním dveřím co spatří. "Jsou to ty, samé dveře kam vedli ty kluky." Dodá k tomu vysvětlení. ,,jo, pravda." Přikývne Terka a vydá se dovnitř. "Čekej na mě!" Zašeptala Mája a zrychlil krok aby dohnala Terku. ,,jasně." Terka zpomalí a pak pobaveně dodá ,,tohle obvykle říkám já." "Prohodily jsme si role, ale ne na dlouho." Lišácky se zazubila Mája a prosmýkla se dovnitř. Scéna, kterou před sebou měla, jí úplně vyrazila dech. ,,co?" Procpe se za ní Terka a jakmile to vidí, taky zůstane na stát. Před našimi hrdinkami v ubikaci seděli a leželi zmlácení kluci. Jeden z nich neměl jeden prst. Ale co byli ještě děsivejší, byli tam docela malý kluci. Mohlo jim být tak deset a byli stejně zmlácení jako ti starší. "V-vidíš to co já?!" Řekla přiškrcenym hlasem Mája. ,,ano." Zamumlá tiše Terka ,,četla jsem o tom, ale takhle jsem si to nepředstavovala." Dodá. Několik kluků je úplně vyhublých, jsou jim vidět všechna žebra. "Slyší nás?" Zeptá se opatrně Mari. ,,nevím." Zamumlá Terka. "Musíme jim přinést nějaké jídlo." Rozhodla Mája. "Potřebují ho víc než my dvě." Otočila se a rozběhla se ke skrýši pod kamenem a vytáhla zbytek chleba. Doběhla zpátky. "Víc toho není. Musí jim to stačit." ,,potom toho nnajdeme víc." Rozhodne Terka. ,,budeme jim pomáhat." Mája se opatrně přemístila k tomu nejmenšímu a nejvyhublejšímu chlapci  a vložila mu do rukou ten kousek chleba. Udiveně se díval odkud se to tu vzalo, ale šťastně se zakousl do chleba. Pak to podal dalšímu chlapci, tomu bez prstu. Terka se pousměje, když to vidí.