Noční můry nejsou vůbec nic příjemného. Obzvláště, když se zjeví náhle, naruší vám tak klidný spánek a ještě vám připomínají věci, na které se snažíte ze všech sil zapomenout.
A co teprve, když se nočních můr dokážete zbavit jen tím, že se s někým v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,HaoHao, už teda půjdu." nakoukl do obýváku Junhui, aby mohl ohlásit svůj odchod za kamarády.
,,Jasné, bav se." usmál jsem se na něj. Junhui mi úsměv oplatil, u dveří se obul a chystal se odejít, ale nemohu se dostat ven, protože jsem po našem příchodu z čajovny dveře zamkl.
,,HaoHao, můžeš mi, prosím, otevřít?" zavolal na mě svou otázku ode dveří. Kladně jsem mu odpověděl a šel hned za ním, abych mu otevřel. ,,Mockrát ti děkuji, HaoHao." uklonil se.
,,Ale jdi už, prosím tě." zasmál jsem se a vystrčil ho ven ze dveří; ještě kvůli takovým kravinám přijde pozdě. ,,Měj se, ahoj." zavřel jsem za ním a klíče položil zpět do misky na botníku.
Jelikož byl Junhui pryč, vypnul jsem televizi a šel si dát sprchu, abych byl na večer čistý a voňavý, a pak na sebe oblékl červené negližé, protože na místě už by nebyl čas se do toho převléct, a tak s tím musím potupně jít celou cestu tam, a pak i zpět. Jakmile jsem měl na sobě onen obleček, oblékl jsem na sebe obyčejné kalhoty s tričkem a z koupelny přešel do svého pokoje, kde jsem ze stolu vzal masku, která ladila k negližé, telefon a peněženku. Všechny tři věci jsem strčil do batohu a ten si hodil přes rameno, načež jsem se sám šel obout, abych mohl jít. Klíče z misky jsem opět vzal, vyšel ven a byt si zamkl, když v něm teď nikdo nebude. Klíče pak skončily v batohu u mobilu, masky a peněženky.
Na cestu na místo, kam mi Seungcheol řekl, že mám jít, jsem si zavolal taxík, abych se neunavil chůzi; dnes přeci jen budu na nohou celou noc. Taxík u mě byl do deseti minut, nasedl jsem, řídící nahlásil adresu a on mě na dotyčné místo odvezl.
,,Děkuji, pane, a přeji hezkou zábavu." mile se na mě usmál, když jsem mu zaplatil požadovanou částku a s mých díkem nazpět, odjel.
Seungcheol mi řekl, že na mě počká v zadní části klubu, aby mě pustil do kanceláře, a tak jsem se tam hned vydal. Zastavil jsem se u jediných dveří, které tam byly, a pak z batohu vytáhl telefon a napsal Seungcheolovi, že už jsem na místě, ať mi přijde otevřít. Po odeslání zprávy jsem telefon schoval zpět do batohu a už jen čekal na příchod Seungcheola.
,,Hao!" oslovil mě nadšeně Seungcheol hned, co otevřel dveře od klubu. Jeho hluboký hlas se strašidelnou zadní části klubu pořádně rozléhal. ,,Moc rád tě zase vidím a nemůžu se dočkat, až nám ukážeš svou dnešní show." očima mě sjel od hlavy až k patě a přitom si jazykem přejel po spodním rtu.
,,Já tebe taky." vydechl jsem, i když tomu tak vůbec nebylo, ale věděl jsem, že to přijde, když jsem mu tehdy volal.
,,Ale trochu nadšení!" dal kolem mých ramen svou ruku a začal mě vést dovnitř klubu, kde to už nějakou dobu žilo. ,,Přeci nechceš mým kamarádům ukázat špatnou show, to by se nikomu z nich nelíbilo." nahl se k mému uchu. ,,Tak se snaž." ruku, kterou měl na mých ramenech, přesunul dolů a stiskl mi zadek.
