Noční můry nejsou vůbec nic příjemného. Obzvláště, když se zjeví náhle, naruší vám tak klidný spánek a ještě vám připomínají věci, na které se snažíte ze všech sil zapomenout.
A co teprve, když se nočních můr dokážete zbavit jen tím, že se s někým v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl jsem v zadní části své čajovny, abych si to trochu uspořádal, než mi přivezou nové zboží. Díky tomu jsem ani nepostřehl, že někdo klepe na dveře čajovny, aby upoutal mou pozornost, což se dotyčnému vůbec nedařilo. Práci jsem přestal vnímat, až mi začal zvonit telefon v zadní kapse kalhot.
,,Ano?" hovor jsem přijal aniž bych se podíval na jméno volajícího, takže jsem doufal, že se osoba představí, abych věděl s kým mluvím.
,,Minghao? Tady Jun." ozvalo se z druhého stran hovoru. ,,Jsem u tvé čajovny, ale je zamčené a nikdo nereagoval ani na mé klepání." pověděl mi a já se hned podíval na hodiny.
,,Oh, promiň, hned tam budu." hovor jsem bez dalších řečí ukončil, telefon si dal zpátky do kapse u kalhot a šel ke dveřím, abych mu mohl otevřít.
U dveří se na mě hned přes sklo začal usmívat Junhui, který mi dokonce začal mávat, jak kdybychom se neviděli roky - ale přitom se známe sotva den. S menším úsměvem jsem nad ním pokroutil hlavou a dveře odemkl, načež jsem ho pustil dovnitř za zvuku zvonečku, který se vždy ohlásil právě při otevření dveří, abych věděl o novém zákazníkovi.
,,Moc rád tě vidím, HaoHao." mrknul na mě, a pak se už věnoval vnitřku čajovny. Pouze jsem nad ním pokroutil očima, dveře opět zamkl a šel k pultu. ,,Máš to tu moc hezké. Teď se cítím blbě, že jsem tady osobně ještě nebyl." uchechtl se.
,,Děkuju za pochvalu, vše jsem si navrhl sám." odpověděl jsem s pyšným úsměvem a pozoroval, jak si nadále prohlíží interiér čajovny; vypadal u toho vážně roztomile. ,,Než mi zboží dojede, chceš udělat čaj?" optal jsem se ho a dal si na sebe zástěru, kterou vždy při práci nosím.
,,Dám si rád, ale pouze v případě, že si dáš se mnou." přišel za mnou k pultu, o který se opřel rukama a zadíval se na mě. ,,Zvu tě." na tváři mu hrál úsměv.
Nad tím, co řekl, jsem se musel hlasitě zasmát. ,,Zveš mě na čaj v mé vlastní čajovně, který nám musím připravit?" nadzvedl jsem pobaveně obočí, přičemž Junhuiovi úsměv z tváře spadl, když si celou situaci uvědomil.
,,No... Jo?" odpověděl. Dokonce jsem viděl, jak mu začínají rudnout uši z toho, jak se cítil trapně.
,,Moc rád tvou nabídku příjmu, Junhui." odpověděl jsem, abych chudáka nadále netrápil, a také se opřel rukama o pult, takže jsme si obličeji byli opravdu blízko.
,,Hm, tak co bys mi doporučil?" otázal se najendou plný sebevědomí, jakoby se pár sekund nazpět málem hanbou nepropadl. ,,Nikdy jsem se v čaji úplně nevyznal a má objednávka byla vždy, že mi má koupit, co chce a já mu to pak zaplatím." zasmál se.
,,Ach, rozumím," odpověděl jsem s tichým uchechtnutím. ,,Už chápu, proč jsi mi ten čaj tolik vychválil." nedokázal jsem si odpustit trochu rýpnutí.
,,To, že o čaji a jeho přípravě nic nevím, neznamená, že nemohu posoudit, jak je dobrý." jemně se na mě zamračil, ale ten cukající koutek mluvil za vše.
,,Jsem rád, že ti můj čaj tak moc chutná." pověděl jsem mu, abych uspokojil jeho dušičku, a také to vyšlo, protože se hned začal usmívat. ,,Takže." tleskl jsem rukama, abych se vrátil k jeho původní otázce a to, jaký čaj mu doporučím. ,,Mám tu jeden čaj, který je hodně oblíbený mezi zákazníky. Je to Dragon Well čaj, má svěží a jemnou chuť." pověděl jsem mu.
,,Myslím, že mne nezbývá nic jiného, než s tebou souhlasit. Přeci jen ty jsi tady ten expert." pokýval hlavou a tím mi dal zelenou, že se mohu pustit do přípravy našich čajů. Ovšem jsem byl zastaven jeho falešným zakašlaním. ,,Neslíbil jsi mi, že mi ukážeš, jak je to jednoduché?" otázal se.
,,Slíbil, a také to dodržím." odpověděl jsem mu a ze spodu pultu vytáhl další zástěru, kterou jsem po něm hodil. ,,Tak pohni svým zadek a pojď za mnou." uchechtl jsem se.
Junhui si rychle oblékl zástěru, tašku s věcmi, které jsem si všiml až teď, odložil bokem a stoupl si ke mně za pult, načež jsme se společně pustili do práce. Naměřili jsme správné množství čajových lístků, ohřáli vodu na správnou teplotu a pak je nasypali do čajové konvice speciálně pro tenhle čaj, kde jsme lístky nechali louhovat. Během čekání, než to bude připravené, jsme spolu začali více komunikovat. Junhui mi začal vyprávět o svém životě, o svých zálibách a snech stejně tak, jako já.
Když byl čaj hotový, nalil jsem ho do dvou šálků, načež jsem jeden z nich přisunul blíže k Junhuiovi, který si on vzal a společně jsme se napili.
,,Tak co říkáš?" svůj šálek jsem položil zpět na pult a věnoval mu svůj pohled. ,,Na čaj, ale i na jeho přípravu." dodal jsem s menším úsměvem.
,,Ten čaj je opravdu skvělý." řekl Junhui, přičemž se opět napil ze svého šálku. ,,A k té přípravě... Máš pravdu, že to nebylo nějak složité, ale jsem si jistý, že pro to musíš udělat něco, aby to chutnalo tak dobře." pokýval hlavou.
,,Vždyť jsi u té přípravy byl a viděl jsi snad, že bych do čaje přidal něco, co by ten čaj dělalo lepším?" nadzvedl jsem obočí a nevěřícně se uchechtl; on si s tím prostě nedá pokoj.
,,Neviděl..." řekl po chvíli přemýšlení, což mi přišlo akorát tak absurdní, ale nechal jsem ho, aspoň se tady nenudí. ,,Tak to opravdu bude tebou, žádné jiné vysvětlení nemám." pokrčil rameny a upil ze svého čaje.
,,Božíčku." pokroutil jsem nad ním hlavou a jen se zasmál, neměl jsem k tomu totiž co víc říct.
Společně jsme si ještě dál vykládali a u toho popíjeli nás čaj, dokud mi nezačal zvonit telefon, který ohlašoval příjezd mého zboží. Hovor s pánem, který mi zboží přivezl byl opravdu krátký, protože mi jen oznámil, že je tady a čeká vzadu.
,,A jde se do práce." pověděl jsem Junhuiovi, který pokýval hlavou a šel za mnou. Po cestě jsem mu ze stolku, kolem kterého jsme procházeli, podal desky s papíry, kde bylo vypsané veškeré zboží a jeho počet, aby kontrola byla mnohem jednodušší a snazší.
Po příchodu do zadní části, kde už na mě čekal řidič, jsem si veškeré zboží zkontroloval za pomoci právě Junhuie, kterému jsem vždy nahlásil, o který čaj se jedná a jaké je jeho množství. Naštěstí vše bylo naprosto v pořádku, a tak jsem řidiči zaplatil, načež jsme s Junhuiem začali vše nosit dovnitř.
S veškerou prací jsme skončili až už byla venku tma, protože Junhui musel u právě pořád dělat nějaké blbosti, takže se to o dost protáhlo. Ale mně to překvapivě vůbec nevadilo, byl jsem vlastně rád, že dělá takové kraviny a oba se při téhle nudné práci smějeme - něco takového jsem potřeboval už dlouho, a kdo by řekl, že mi to dopřeje někdo, koho znám jen jeden den.
I tak se ale nesmím nechat oklamat prvním dojmem. Všichni jsou ze začátku milí, ale jakmile se s nimi více sblížíte a dáte jim svou plnou důvěru, bodnou vás bezohledně do zad, jakoby jste pro ně nic neznamenali, což tak ve většině případů opravdu je.
🦋🦋🦋🦋🦋 Zdravíčko ^^
Opět jedna z těchkrátkých kapitol, ale tady se tohodějeaspoňtrošičkuvíc, i když je to pořádtakové nudnější 😂😂
Za každou hvězdičku a komentář budu velice ráda! Uvidíme se u dalšího příběhu ❤️❤️
