Noční můry nejsou vůbec nic příjemného. Obzvláště, když se zjeví náhle, naruší vám tak klidný spánek a ještě vám připomínají věci, na které se snažíte ze všech sil zapomenout.
A co teprve, když se nočních můr dokážete zbavit jen tím, že se s někým v...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Pohled Minghaa
,,To jako fakt musím s tebou?" zavrčel otráveně Chenle, i když na takovou otázku bylo opravdu pozdě, protože jsme nebyli daleko od místa setkání.
,,Ano, musíš, když jsme už za půlkou cesty." odpověděl jsem mu a poplácal ho po zádech, načež on ještě víc zamručel, aby dal najevo, jak moc se mu se mnou chce.
,,A proč s tebou vlastně musím?" otázal se a věnoval mu svůj pohled, který byl snad ještě otrávenější, než jeho samotné řeči. ,,Jsi snad dost starý na to, aby jsi si takové věci zařídil sám." pohled opět upřel na cestu před sebou, aby do nikoho nebo něčeho nevrazil.
,,Chci tě tam mít, jako takovou svou pojistku, kdyby to byl nějaký uchýl a já potřeboval zachránit." pověděl jsem mu. ,,O tuhle schůzku si řekl on, takže kdoví, co se může stát."
,,Kdo říkal, že tě zachráním?" podíval se na mě s nakrčeným obočím, ale já za tímhle pohledem dokázal vidět ten jeho úšklebek, kterým mě chtěl akorát tak naštvat.
,,Fajn, cokoliv si v kavárně koupíš, platíš si sám." mile jsem se na něj usmál a zastavil se u dveří zmíněné kavárny.
,,Hej!" okřikl mě, ale má smůlu, já svůj názor rozhodně nezměním, když si z mých obav dělá jen srandu. Tiše jsem se nad jeho reakcí uchechtl, otevřel dveře a Chenleho pustil jako prvního. ,,Dík." zamumlal a vešel dovnitř.
Já vešel hned za ním a hned jsem se rozhlédl po kavárně, jestli neuvidím kluka s červeným trikem a černou kšiltovkou. S dotyčným jsme si pouze volali, a tak jsme se domluvili, že si řekneme, co si na tohle setkání vezmeme, abychom se vzájemně poznali.
,,Hm, asi tady ještě není." řekl jsem spíš pro sebe a šel si najít místo k sezení. ,,Ty si sedni někam dál, ale tak, aby jsi na mě viděl." rozkázal jsem Chenlemu, který si jen zamrmlal něco pod nos, ale i tak mě poslechl.
,,Ty jsi Minghao?" ozval se najednou někdo za mnou, takže není divu, že jsem sebou leknutím trochu cukl. Hned jsem se k dotyčnému otočil a určitě na mně byla poznat okamžitá úleva, když jsem viděl kluka s červeným trikem a černou kšiltovkou. ,,Jsi to ty." mile se na mě usmál, když si očima potvrdil můj oděv, o kterém jsem mu řekl, že budu mít na sobě.
,,Ano, Xu Minghao, těší mě." úsměv jsem mu oplatil a natáhl před sebe ruku, abychom si mohli potřást k pozdravu.
,,Wen Junhui, také mě těší." pokýval hlavou a mou ruku přijmul, takže jsme si potřásli a tím to skončilo. Mezi námi najednou nastalo ticho, protože oba dva jsme čekali, že promluví ten druhý. ,,Takže-"
,,Neposa-" začali jsme oba ve stejnou chvíli, a také přestali, načež jsme se tomu oba zasmáli. ,,Omlouvám se, co jsi chtěl říct?" pobídl jsem ho, že on může mluvit, jako první.
