I Promise / SMTV fanfikce

Kapitola 6.

POV Kayle

Běžela jsem pořád dál temnotou, viděla jsem jen své vlastní ruce a špičky mých nohou. "Kaylee, pojď tu ku mne bližšie!" ozývalo se za mnou. Utíkala jsem pořád dál, bála jsem se, chce mě zbít, ublíží mi! Běžela jsem dokud jsem se neoctila na okraji propasti, temné stejně jako moje okolí. Smrt nebo on, obojí je stejné, jen jedno bude pomalejší. Nadechla jsem se, že se otočím, když v tom jsem cítila pár silných rukou mě obejmout ze zadu. Ta samá osoba si položila hlavu na moje rameno a znovu jsem slyšela ten hlas. "Už ti nikto neublíží, ochránim ťa~," šeptal mi hlas a v tu chvíli kdy dořekl tu větu se temnota kolem proměnila na světlo a tvrdý povrchc pod mými chodidly na měkkou trávu posetou koberci sedmikrásek. Vydechla jsem nad tou krásou a uvelebila jsem se do rukou co mě tak pevně držely. Ale když jsem se cítila nejbezpečněji se mi podlomila zem pod nohami a já spadla do propasti přede mnou. Ale on padal se mnou...

Trhla jsem sebou na své posteli. Měla jsem sucho v krku a moje nádechy byly hlasité a nepravidelné. Byla jsem úplně propocená, vlasy rozcuchané a záda mě šíleně bolely. Vrhla jsem rychlý pohled na hodiny na stěně, jen abych zjistila že je chvilka po třetí hodině v noci. Zavřela jsem oči a nějakou dobu jsem se převalovala a snažila jsem se spát, ale nešlo to. "Same ty debile...," zašeptala jsem si sama pro sebe a vyšvihla jsem se na nohy. Lehce se mi zamotala hlava z velké žízně a hladu, takže se mi podlomila kolena a málem jsem se neudržela, ale ustála jsem to co nejelegantněji to bylo možné. Ze stolu jsem po cestě na chodbu vzala skleničku a pomalu jsem se táhla do koupelny. Po cestě jsem slyšela hlasy z obýváku. Táta asi usnul u zapnuté televize, pomyslela jsem si a bez dalšího zdržování jsem si v koupelně napustila plnou sklenici a okamžitě ji vypila. To jsem zopakovala ještě jednou a poté jsem si sundala propocené oblečení a vlezla jsem do sprchy. Pomalu jsem si myla vlasy, tělo a obličej dokud jsem si nepřipadala dostatečně čistá. Vylezla jsem ze sprchy a dopotácela jsem se do postele, abych se mohla alespoň trochu vyspat. A to jsem ještě nevěděla, co najdu ráno...

POV Samo

Zobudil som sa veľmi brzo ráno, bolo cca. pol siedmej. Hlava mi pulzovala bolesťou a každý pohyb ma bodal. Pomaly som sa zdvihol a mal som čo robiť aby som sa nepošmykol na flaške od nejakého alkoholu jehož názov som v takom šeru nevedel prečítať. Keď som sa konečne dostal do kuchyně som zo skriňky vylovil Ibalgin a jeden som si hodil do pusy a zapil ho najbližšiou vodou. "Do frasa, mam uplne vypnuto," zašepkal som si sám pre seba keď som už po tretie nevedel trafiť umyvačku a skoro som pustil pohár na zem. Vačšinou dieru trafím, nemal som sa tolko opiť... Zasmial som sa nad svojou myšlienkou zatial čo som zapínal plnu umyvačku. Keď som sa nad "neskutočne vtipnym" dvojsmyslom prestal smiať, tak som konečne začal rozmyšlať. Mám výpadok, totalne nič v hlave, super... Nakoniec jedine k čomu som došiel je, že flašky v obyvačke sa sami neupratú, takže som pomali došiel do opileckej miestnosti a chvilku som strávil s sklenenymi flašami. Našťastie čierne vreco u dverí som už trafil, no po mojom zásahu bolo celé plné. Rozhodol som sa, že nebudem už moj výlet k odpadkom odďalovať, a že aj tak potrebujem nejaky ten čerstvy vzduch. Navoňal som sa a popadol som vreco s flašami a pomali som sa sunul chodbou na autopilotovi k výťahom a dole von do popolnicovej uličky. Vyhodil som všetko do jednej z čiernych popolníc a keď už som zas chcel vyjsť von, možno si dať raňajky v mojej oblubenej kaviarni, trklo mi do očí niečo strieborne na zemi predo mnou. Aj keď som u popolníc, tak mi niečo vzadu v hlave nedovolilo to označiť ako odpad, musel som sa pozrieť bližšie. Pomali s bolesťou v každom svale som sa sklonil k sivej zemi a zameral som oči na blišťavú vecičku na zemi. Bol to nôž, obyčajny, akurat menší a vela nabruseny. Neviem prečo by to niekto vyhadzoval, ale niesom nikto kto by mal posudzovať čo ludia vyhodia. Už som sa chcel narovnať a ísť sa najesť, no v tu chvílu som si všimol na noži niečo ďalšie. Vyrazna krv, zaschnuta, no nie dostatočne ztmavnuta, musi byť novšia. V tu chvilu ma to uhodilo ako blesk. Bol to Kaylin nôž, určite ho musela vytratiť keď odo mňa včera išla. NIE, ona neišla. Ona utekala, pretože som debil. A ja som jej volal, velakrat. Popadol som do ruky striebornu čepel a bez vačšieho premyšlania som utekal cez ulicu niekolko blokov ďaleko.

POV Kayle

Škubla jsem sebou po zazvonění zvonku. Vylekalo mě to, protože jsem nikoho neočekávala a zrovna jsem jen ležela na gauči a poslouchala jsem hudbu. Ačkoliv šlo paradoxně o metal, kde jsou hlasité zvuky pořád. A já se tady lekám zvonku. Stále trochu ospalá jsem se dopotácela ke dveřím a bezmyšlenkovitě jsem je otevřela. Pohled mi spočinul na Sama s nožem sevřeným v dlani, s obřími kruhy pod jeho modrýma očima, s narudlým bělmem a rozcuchanými vlasy. Na tričku měl skvrnu, patrně od nějaké tekutiny. Chvíli jsem neschopna jediného slova hleděla do jeho zmatené tváře, když v tom lesknoucí se nůž spadl na zem a s jeho cinknutím se jako na povel vrhl Sam na mě. Nestihla jsem žádným způsobem reagovat, takže jsem skončila shozená na zemi. Chvíli mi trvalo popadnout dech a uvědomit si co se stalo. Seděla jsem na zemi opřená o stěnu rozdělující předsíň od kuchyně, s nohama lehce od sebe. Mezi nimi klečel Sam, ruce měl zavěšené kolem mého krku a čelo opřené těsně pod mým levým ramenem. Ležel na mě jakoby už nikdy neměl zažít lidský kontakt, měl těžce sevřené oči a cítila jsem jeho rozbušené srdce. Do nosu mě také udřel pach alkoholu a potu, který se mísil s lehkým podtónem parfému. Ten se snažil těžce, ale alkohol bylo ze Sama stejně poznat. V tu chvíli jsem si i uvědomila, že moje tváře jsou zas rudé a jsem zaražená sebemenším lidským kontaktem. Abych teda nevypadala, že jsem v životě nezažila ani objetí jsem mu sevření opětovala. Nejistě jsem položila ruce na jeho záda a jemně ho přitáhla blíž. Nevědomky jsem začala pohybovat s prsty a pomalu mu na zádech kreslit malá kolečka. V téhle divné pozici jsme vydrželi nějakou tu dobu, dokud sebou Sam neškubl a neodtáhl se. Opět jsme se koukali jeden na druhého jako bychom se viděli poprvé. Pohled mi sklouzl i dolů k jeho rtům, ale ovládla jsem se a udržela jsem se u těch jeho očí. Pro ty mám slabost, to se přiznám, jestli na mě někdy zkusí psí oči, tak se sesypu a snesu mu modré z nebe. Sam byl první kdo se probral z téhle divné situace. Pomalu si odkašlal a nátahl se za něj pro nůž co předtím spadl. Dokonce byl tak hodný, že i zabouchl dveře.
"Našiel som ho u popolníc, vydezinfikujem ti ho, som si istý, že je tvoj," řekl tišše a od stříbrného ostří zvedl zrak ke mně a mile se usmál.
Natáhl ke mně ruku s nožem a já se na něj konečně mohla podívat z blízka. Na rukojeti bylo skutečně vyryto moje jméno, ale hodně nečitelně, kdyby ho člověk důkladně neprohlédl, nevšimne si toho.
"Jak jsi to věděl? Je těžké to poznat," poznamenala jsem a prstem jsem ukázala na drobné písmo na dřevěné části čepele.
"Podla krvi," usmál se krátce Sam. "Písma som si nevšimol, nabudúce budem všímavejší. Prepáč mi, že som tu tak skoro, nechcel som aby ti chýbal," řekl Sam lehce nejistě a pohled mu z mých očí spadl o trochu níž, ale okamžitě se zase vrátil k mým očím. Dávalo by to smysl, moje prsa vypadali v upnutém topu co jsem na sobě měla lépe než obvykle, taky bych se podívala. Pohledem jsem opět přepnula na nůž
"Je to jen jeden z mé velké sbírky, ale děkuju, postrádala bych ho," usmála jsem se a podívala jsem se zpátky na Sama a v tu chvíli jsem si všimla kam ten pohled směřuje. Nebyli to moje prsa, bylo to výš. Byly to moje rty. Přišlo mi, že celou dobu z nich nespustil oči. Cítila jsem jak mi neskutečně rudnou tváře. Já k němu ale přece nic necítím, vždyť je to Samuel, ten samej kluk ze střední, byl na mě hnusnej, měla bych ho poslat pryč nebo minimálně vstát a necivět tak divně. Ale jak bych jen mohla, když tak hezky kouká~
Hádala jsem se se svojí vlastní hlavou a ani jsem si neuvědomila, že zase svoje oči posouvám k jeho rtem. A taky jsem si nevšimla, že je opět blíž, jen o kousek. Stále klečel mezi mými koleny, ale tentokrát nebyl schoulený kolem mě, takže jsem se musela koukat lehce nahoru, protože je o něco vyšší než já. V afektu situace, kdy všechny moje instinkty a myšlenky nedávali smysl jsem natáhla ruce a chytila jsem se ho za jednoduché bílé tričko, které lehce prosvítalo a přitáhla jsem si ho o kousek blíž. Sekundu potom co jsem to udělala jsem skončila s oběma jeho rukama opřenýma vedle mých ramen o zeď. Jeho teď už ostřejší pohled ze mě dělal tu stydlivou osobu, která se nechá ukecat na všechno. Zase jsem byla úplně rudá a dech jsem měla těžší. Na jednu stranu jsem si hrozně přála tu zkurvenou mezeru zrušit a políbit ho, ale na druhou stranu to byl Sam. Motá mi hlavu, ublíží mi, kričelo moje svědomí, ale zároveň jsem se cítila tak v bezpečí. Byla jsem zmatená, celá situace byla matoucí. Ve chvíli kdy jsem se zase pevně věnovala zkoumání jeho rtů, se jeho pravá ruka posunula ze zdi ke mně pod bradu. Hlasitě jsem vydechnula a projela mnou vlna napětí. Druhá, mnohem intenzivnější prišla až když mi bradu lehce nazdvihl abych mu koukala do očí. Myšlenky jsem už neměla, měla jsem naprosto vymyto. A v tu chvíli se to stalo.