Is This The End?

Kapitola Pátá

    Lai vešel do své kanceláře, usedl na své místo a nohy si dal na stůl, tak, jak to vždy dělával. Pousmál se, když si všiml, jak za ním jde Rex. Byli to dlouholetí kamarádi, znali se vlastně už od základky.
      Rex byl vysoký, vyšší než Lai. Měřil asi 190, měl kratší hnědé vlasy, místy měl ale blonďaté melíry. Na sobě samozřejmě policejní uniformu s jmenovkou, Rex Frost. Lai věděl o Rexovi věci, které by věděl neměl. Například, že Rex přišel o syna, kterému bylo sotva sedm let, zatím se mu nikdy nepovedlo ho vypátrat.
  Jakmile Rex vešel do místnosti, Laiuv úsměv povadl. Rex se neusmíval, nýbrž hleděl na Laie se zasmušilým výrazem, značícím, že se něco děje.
    ,,Co se děje?" zeptal se okamžitě a sundal nohy ze stolu. Rex zavrtěl hlavou.
   ,,Zrovna jdu od Sandyho." sykl. Rex neměl Sandyho moc v oblibě, ale kvůli němu se přece netvářil tak přešle, ne?
   ,,No tak," začal Lai a zvedl se ze židle. ,,Vím, že za to, jak ti teď je, nemůže Sandy." dokončil.
    ,,Nemůže," přitakal Rex. ,,Ale řekl mi, že někdo z jeho týmu přišel na to, že paní Beansley a ty dvě děti byli zabiti dvěma různými zbraněmi." řekl.
    Laiovi se zúžily zorničky. ,,Ty dvě děti tou omegou, že?" zeptal se. Rex přikývl.
   ,,A ta učitelka byla zavražděna  557 Carbine-m..."

               <<<<>>>>

      Leon se rozhlédl po svém pokoji. Ležel v posteli a strašně mu třeštila hlava. Nevěděl, jak se tam dostal, naposledy si pamatoval, jak se skácel k zemi a rozbrečel se.
     Všiml si, že na nočním stolku má toast a nějaký vzkaz.
"Do konce týdne se nesmí do školy. Je to místo čínu. Příští týden už ji ale zase otevřou, mohu ti  zařídit omluvenky, pokud se to s tebou nezlepší. Byl bych ale radši, kdyby jsi tam pak už chodil...
-Lai."

       Leon si až nyní uvědomil, že je již středa. Povzdechl si. Bylo mu z něj samotného špatně.
Zvedl se do sedu a zakousl se do toastu, jenž mu připravil Lai.
      Musel se trochu pousmát. Lai vždycky dělal dobré snídaně. A přišlo mu milé, že se o něj najednou tak zajímal.
     Jakmile Leon dojedl snídani, podíval se na čas. Byla jedna odpoledne.
      ,,Nespal jsem tak dlouho, že ne?" ptal se sám sebe, ač věděl že mu nikdo neodpoví.
Promnul si kořen nosu, když si vzpomněl, že svůj hysterák dostal něco málo po páté večer. A to ani nevečeřel. Povzdechl si, zvedl se z postele a došel si pro mobil, jenž měl položený na stole.
       Všiml si spousty zpráv v třídní skupině a s hlasitým povzdechnutím se uráčil skupinu otevřít.

Dnes druhá kapitola protože můžu lol