Kapitola Devátá

22 3 1
                                    

Zprávy ve skupině Leon radši nečetl. Místo toho se vykopal z postele a pomalu se odebral do kuchyně.
Už na chodbě ucítil vůni jídla. Na chvíli se zamyslel, a když mu došlo, že se jednalo o řízky, sprintem doběhl do kuchyně.
,,Tady se nám někdo probudil!" zavtipkovala jeho máma.
,,No víš, dostal jsem hlad." řekl Leon a pokusil se o úsměv.
,,Šípková ruženko, jak je." ozval se za ním Lai s úsměvem.
Leon měl chuť ho praštit něčim, co měl po ruce. Jakmile ale Lai spatřil Leonův výraz, úsměv mu povadl.
,,Promiň." šeptl. ,,Nechtěl jsem-" ,,V pohodě." odpověděl Leon okamžitě a posadil se ke stolu.
,,Leone, fakt se omlouvám." zkoušel to dál Lai. Bylo mu jedno, zda mu Leon věnoval pozornost, či nikoliv. Měl dost věcí na srdci a bylo toho dost, co nemohl říci před rodiči. ,,Nechtěl jsem ti ublížit. Vim, že to... není pro tebe lehké." dokončil svou myšlenku po chvíli. Radši ani nepokládal svému mladšímu bráškovi ruku na rameno, ještě by po něm vyjel.
,,V pohodě..." zopakoval asi po třetí Leon. Lai si povzdechl a vzdal svou snahu na odpuštění. Svět se přece nezboří, když na něj bude jeho bratr nějakou chvilku naštvaný, nebo snad ano? Spíše ne.
Jejich matka položila před každého ze svých synů talíř s dvěma řízky a bramborovou kaší. ,,Nechte si chutnat!" řekla a se svou vlastní porcí odešla do obýváku.
,,Leone," začal hned Lai. Ani se nestihl zakousnout do jídla a už chtěl mluvit se svým bratrem. ,,Leone!" sykl znovu, tentokrát trochu hlasitěji, neboť bratr mu očividně nevěnoval pozornost. Ani teď neodpovídal.
Lai si povzdechl a počkal, než Leon dokouše své sousto. Po té do něj šťouchl a vyslovil jeho jméno.
,,CO CHCEŠ?!" sykl Leon hlasitěji, než bylo v plánu.
,,Co se to tam děje?!" ozvalo se okamžitě z obýváku. Lai zpanikařil.
,,Nic mami!" řekl s falešným úsměvem. ,,Jen jsem Leonovi ukradl kousek řízku." dodal.
Jejich matka se zasmála a znovu si zesílila televizi, nejspíš nevěděla, co by mu na to měla říct.
Lai si oddechl, napíchl si kousek řízku na vidličku a sousto si následně strčil do pusy.
,,Cos teda chtěl?!" sykl značně tišeji Leon. Lai pouze zvedl ukazovák na náznak toho, ať Leon počká, než dokouše. Po chvíli spolkl kousek řízku a kaše.
,,To je dobrota kurva." řekl Lai a usmál se. ,,Každopádně," začal a pohlédl do Leonových pronikavě modrých očí. ,,Až dojíš, musim si s tebou promluvit." Lai pokýval hlavou směrem k obýváku. Bál se, že by je mohla jejich máma slyšet. Leon tudíž pouze přikývl a pustil se zase do jídla.


,,Takže," začal Lai, jakmile se Leon usadil na jeho židli v jeho pokoji. Na stole byly nějaké papíry a Leon si je začal prohlížet, ač se ho Lai snažil zastavit.
,,O čem jsi chtěl mluvit?" řekl Leon, když Lai stále nezačal mluvit.
,,Přišlo se na vražednou zbraň." oznámil po chvili Lai, ani nevěděl, zda by mu to měl říkat. Ale slíbil, že mu řekne vše, na co přijdou. Jednalo se přece jen o lidi, které Leon vídal každý den již druhým rokem.
,,To už jsi mi myslím říkal včera." uráčil se Leon říci po chvíli ticha. Lai se zhluboka nadechl.
,,Tvá učitelka a ti dva byli zabiti dvěmi odlišnými zbraněmi." vysvětlil Lai. ,,Jedna byla ta 75B omega." dodal.
Leon se otočil dokolečka na židli, poté pohlédl na Laie. ,,A jaká je ta druhá?" zeptal se. Upřímně ho trochu štvalo, že musel z Laie dolovat odpovědi, ale to u něj bylo zkrátka běžné. Lai většinou o dané věci nemluvil, dokud se ho někdo nezeptal.
,,Ta druhá byla 527 Carbine... něco jako... brokovnice."

mate nejake teorie? kdo myslite ze za vrazdami stoji?
a schvalne, vite, proc Lai řekl Leonovi o vražedné zbrani? :eyes:

Is This The End?Kde žijí příběhy. Začni objevovat