Is This The End?

Kapitola Sedmá

       Leon si povzdechl a zhasl telefon. Sedl si zpět na postel a zakryl si tvář dlaněmi. Ano, znovu brečel.
    Už to nemohl vydržet. Byl rád, že vůbec spal. Ani mu to ale jako spánek nepřišlo. Prostě zavřel oči, a když je po chvíli znovu otevřel, bylo o několik hodin víc a on neležel na podlaze, nýbrž v posteli.
   Pokojem, ve kterém bylo dosud ticho, se ozývaly hlasité vzlyky. Leon byl jen rád, že je sám doma.
     Chtěl spát, ale zároveň nechtěl. Po chvilce se uklidnil. Měl pocit, že za posledních několik dní toho nabrečel tolik, kolik průměrný člověk za celý svůj život.
       Malinko se pousmál, když si vzpomněl, že jeho otec měl na půdě starou Carbine 'brokovnici'. Jakmile se uklidnil a neměl pohled zamlžený slzami, uráčil se zvednout z postele a vyjít na půdu.
Stálo ho spousta úsilí vyjít těch dvacet schodů na půdu, ale pokud chtěl udělat to, co chtěl udělat, musel ty schody vyjít, a po té zase sejít. Pokud to tedy neudělá rovnou na půdě.
V kapse měl Leon mobil a nečekal, že by mu někdo psal. Však kdo by se o něj taky zajímal? Jo, možná Charlie a Elliot, ale kdo ví, zda to ti dva nepředstírají jen před třídou. Freya se Leonovi od pondělí neozvala.
       Asi jsem ji naštval... pomyslel si Leon. Však jsem po ni vyjel....
       Kdo ví, zda vůbec byli venku. Zda si to Leon jen nevymyslel. Jeho mysl je plná různých představ, až ho to občas děsí, sám v sobě se totiž nevyzná.
      Když se před pár minuty četl tu zprávu, že další jeho spolužáci jsou po smrti, o čem už ale věděl, okamžitě si musel představit Reie a Kaylie. Jejich zohavená a rozstřílená těla a jejich pohledy, s naprosto mrtvýma očima. Leon věděl, že kdyby viděl fotku, nebo to rovnou spatřil naživo, zešílel by. Měl poměrně slabý žaludek a už i to, co si představoval, mu nedělalo dobře.
     Leon si začal brblat slova útěchy a pokračoval v hledání brokovnice, kterou jeho otec před několika lety každé jaro a léto střílel ptáky. Hlavně ty otravné, jež mu vydávali zvuky u oken. Tu brokovnici měl dříve položenou u postele, to pak stačilo ji jen zvednout, pár kroky dojít k oknu a varovně vystřelit, aby upozornil ptáky, co je případně čeká.
      Leon se usmál, když si všiml, že brokovnice leží až v rohu půdy. Pomalými kroky k ní došel. Zastavil se metr před ní.
      Chtěl to opravdu udělat, či nikoliv? Vytáhl si z kapsy mobil a pohlédl na čas. Bylo půl třetí odpoledne a jeho rodiče se měli vrátit až ve čtyři. Ani nevěděl, v kolik se vrací z práce Nikolai.
      Zase zazdil školu... Připomněl si Leon. Zazdil ji kvůli mně...
       Leon se pousmál. Mobil schoval zpět do kapsy a popadl brokovnici. Už si její hlaveň přikládal ke spánku a chtěl vystřelit; myšlenky na sebevraždu zatemňovaly jeho mysl a Leon jen doufal, že jeho trápení bude brzy u konce, jenže mu v kapse hlasitě cinkl mobil, což Leona rozptýlilo, na půdě bylo totiž jinak naprosté ticho.
    Leon se zhluboka nadechl a položil brokovnici zpět na zem. Rozhodl se, že se před svou smrtí podívá, kdo ho tedy rozptýlil.
     Ben...
     Zprávu od něj opravdu čekal nejméně.

hele. jsme v pulce :eyes: