Proč já???

2.Slib

Dojeli jsme do nemocnice a ano zase mě nesl Dominik. Ani nevím jak, ale asi jsem mu usla v náručí. Probudil mě až hlas „Slečna Vlčková" a já se chtěla zvednout. Ale v tu chvíli už mě Nik nesl do místnosti. Kde je Kuba? Proč tady není pomyslela jsem si a omylem to i zašeptala „Kotě klid Kuba musel do studia, slíbil jsem mu že se u tebe postarám" jen jsem se pousmála a Nik mě posadil na lehátko. Doktorka byla milá, ošetřila mi krvácející ránu a poslala mě na rentgen. Nik mě nenechal říct ani slovo a možná je to dobře, protože sem byla rozespalá, unavená a hladová. Potom mě odnesl do jiné místnosti s rentgenem, a následně jsme se vrátili zpět do ordinace. „Zlomené to není, ale slečna by měla tu nohu odlehčovat. Nejlépe na ni vůbec nešlapat" řekne doktorka a já nahodím výraz nervozity. Vezme mě ven „To mě jako bude celý týden nosit?" po chvíli ospale zamumlám „Kotě tebe bych nosil klidně celý život" zašeptal a dal mi pusu do vlasů. „Čau bro" slyším ale snažím se nevnímat „Čus bro a teď na jídlo, jinak nikdo z nás nepřežije" odpoví Dominik a já otevřu oči. Vidím nádherný vyleštěný mercedes G a Patrika jak stojí přede mnou „Ahoj krásko, dlouho sme se neviděli" „Ahoj Páťo" odpovím s úsměvem, nastoupíme do auta a já uvidím nádhernou mladou slečnu (Tendo si zase sednul ke mě). Nevnímám co říkají jen se přitisknu k Nikovi a usnu. „Is vstávej" uslyším a otevřu oči, vidím Tenda jak mě hladí po vlasech „Tendo! Kdo ti dovolil mi tak říkat?" vykřiknu a začnu se smát přidá se ke mně i Patrik a ta neznámá. „A kdo mi to zakázal" zašeptá Nik a já jen protočím oči a dodám „Jdeme prosím už na jídlo mám hlad jako vlk" „to by nebyla Jakubova sestra kdyby tohle neřekl" řekne Páťa „Klasika" dodám a snažím se vylézt z auta „Auu" vyjeknu a začnu padat „Kotě dávej na sebe větší pozor, jinak mě Jakub zabije" chytne mě Nik. „Omlouvám se, j-já-já" snažím se znít v pohodě „To nic Kotě, ty za nic nemůžeš. Vezmu tě." usměje se a nese mě do restaurace. Objednáme si a čekáme „Eli tohle je moje sestra Sany" prolomí hrobové ticho u našeho stolu „Já si říkala kdo je ta nádherná dívka" odpovím a znovu si položím hlavu na Nika. „Kotě tady nemůžeš spát" poví „Já tady usla" zamumlám a vidím před sebou jídlo „Kdy to stihli?" zeptám se potichu Nika „Spala si asi 15 minut kotě." odpoví a já zrudnu „C-co? To jsi mě nemohl vzbudit dřív?" zeptám se „Víš byla jsi tak roztomilá a navíc to donesli až teď" řekne a pustí se do jídla. Sany nás skenuje pohledem, podívá se na Patrika a on na ní, totální výtlem „Co vám hrabe?" odpovíme jednohlasně. A oni se začnou smát ještě víc, dál to neřešíme. Když dojíme Nik zaplatí a znovu mě přitiskne k sobě, dojdeme k autu a nasedneme. „Co to kurva bylo Patriku?!" zvýší hlas Domča „Vypadáte spolu cute" dodá Sany „Mi spolu nechodíme" dodám a Patrik se začne smát „No tak to už přeháníš bro" řekne Patrik „Co přehání?" zeptám se a Nik se otočí k okénku „Tys jí to ještě neřekl?" „Drž hubu brácha!" řekne Sany a dodá „Až ji to bude chtít říct, řekne jí to." chvíli je ticho. Pak Patrik zapne jeho nové album (dropnul ho o půlnoci) „Niku?" „Ano Kotě?" odpoví podívá se na mě a zvedne mi hlavu. „O čem to Patrik mluvil?" „Babe, nechci to teď řešit, večer přijď ke mně a já ti vše povím. Ano?" „Ano" odpovím ospale a zase usnu. Probudím se až v pokoji Čí pokoj to je? pomyslím si a uvědomím si že na sobě nemám šaty, ale tričko. Snažím se vstát ale jen se dotknu země zase spadnu „Kotě u-" nestihne doříct a chytí mě „Kotě proč mi tohle děláš? Chceš mě zabít?" „Jak to myslíš zabít? Niku co se děje?" zeptám se a on mě zvedne. Posadí si mě na sebe Proč má jen trenky a nemá tričko? pomyslím si „Is.. Víš bojím se o tebe." „Nemusíš já to zvládnu" řeknu, on mě sundá a začne chodit po pokoji „Klid" řeknu a opatrně vstanu abych ho objala. S hodí mě na postel „Kurva! Isabello nevidíš že na tom nejsi dobře? Nejdřív tě několikrát málem zabije on a ty se o to pak pokusíš taky. Kurva vzpamatuj se!" zařve. Si jen sednu rozbrečím se a snažím se odejít „Is promiň nevím co to do mě vjelo." „Posral si to Dominiku!" „Já nechtěl, Is-" slyším jeho hlas za sebou. Ne Isabello! Otočíš se teď, otočíš se VŽDYCKY! pomyslím si, zabouchnu za sebou dveře a zamknu. „Is, pust mě dovnitř" neotevřu a on se jen opřel o dveře. Nevnímám ho popadnu žiletku a přemýšlím kde to udělat. Nedělej to, slíbila jsi mu to! rozbrečím se ještě víc. Oba sedíme opření o dveře já z jedné a on z druhé strany, uběhly asi dvě hodiny a já slyším „Chyběl sem vám zm-" „Není to tak jak to vypadá." řekne Dominik „Cos jí udělal?" zeptá se Jakub „Tendo ty idiote, je to kvůli tomu?" „Ne, k tomu jsem se nedostal." „Tak to fakt nechápu, neřešte a pojďte se najíst." řekne a doufá že odemknu. Ale ne já se nedokážu ani hnout „Kubí?" „Ano, princezno?" „Já se nemůžu hnout." „Princezno hlavně klid. Můžeš hýbat alespoň rukama?" „Ano" „Máš někde blízko nějakou mikinu, jestli ano vem si jí na sebe." „Mám, vezmu" po asi dvou minutách jsem si jí konečně oblékla „Kubo už jsem si jí oblékla." „Tak mi dej chvíli." „Co t-" nedořekne Dominik. Lekla sem se, Kuba rozbil moje prosklené dveře odemkne a otevře. Podotýkám že pořád brečím „Neplakej princezno, už jsem tu." zvedne mě a odnese do kuchyně abych se najedla. Po večeři mě odnese do pokoje a ještě chvíli si povídáme. „Dobrou noc princezno, mám tě rád." „Dobrou, já tebe taky" odpovím a on už je skoro pryč, ale já ho zastavím „Kubí?"