Proč já???

4.Ticho Před Bouří

Řekne a dá mi pusu do vlasů „Tak co vy dvě hrdličky? Můžeme jet? Nebo chceš jet s námi Tendo?" řekne Annet „Nic, můžete jet. Já nejedu, mám ještě nějakou práci" řekne Nik, posadí mě na místo spolujezdce a připoutá mě „Tendo já nejsem malé dítě" řeknu „Já vím Kotě" odpoví a zavře dveře. Annet nastoupí, zavře dveře a nastartuje. „Můžeme jet?" zeptá se když mě vidí jak zasněně koukám z okénka na Nika „Jo, jasně můžeme." odpovím „Zlatí, jestli chceš být dnes s ním pochopím to." řekne Annet „Ne, to rozhodně ne. Musím alespoň na chvíli zmizet." odpovím „Dobře tak jedem" po cestě posloucháme album KOUKEJ SE MNOU. „Jak dlouho si tam stála?" zeptám se Annet se jen usměje „Hned jak sem slyšela že Nik zavřel vchodové dveře šla jsem za vámi" dodá „Takže si slyšela vše?" zeptám se a čekám zápornou odpověď „Skoro, ale neboj se nikomu to neřeknu" odpoví a já zrudnu „Děkuji" po chvíli vidím nápis *garáže* „A jsme tu" řekne Annet, vystoupí a z kufru vyndá vozík „Váš kočár královno" řekne když otevře dveře u spolujezdce obě se začneme smát jak na drogách. „A teď směr jídlo mám hlad jako Vlček po nahrávání alba" řeknu a obě se nepřestáváme smát. „Máš pravdu, tvůj brácha má vždy hlad když dokončí nahrávání" řekne Annet když se trochu uklidníme „Starbucks nebo Mekáč?" zeptá se Annet „Nechám to na tobě" odpovím „Takže Starbucks" dodá Annet „oke, nechám na tobě i výběr toho co si dáme" odpovím a Annet se jen úsměv. Po úžasné snídani se vydáme do obchodů, uběhly asi čtyři hodiny je 14:17 a my už se chystáme domů. Stavíme se ještě do Mekáče pro oběd a pro bubble tea, následně se vydáme k autu. Tašky dáme na zadní sedačky, nastoupím do auta, Annet dá vozík do kufru a nastoupí. Po cestě domů si pustíme PATTERN, dojedeme domů a já zavolám klukům jestli by nám mohli pomoct. Jediný kdo mi zvedne telefon je Patrik „Ahoj, copak potřebuješ?" zeptá se „Ahoj Páťo, mohli by ste nám přijít pomoct?" zeptám se „Ano, určitě. Vezmu kluky a jdem" odpoví „Děkuji" řeknu „Není za co, zmrdi jdeme pomoct holkám!" odpoví a křikne na kluky, ukončím hovor a za necelých 5 minut slyším „Tak co Kotě? Užila sis to?" zeptá se mě Nik „Ano mega" odpovím kluci poberou všechny tašky a Nik vezme mě. Už jsem asi hodinu a půl doma „Kotě musíme všichni do studia, jdeš taky?" uvidím Nika ve dveřích „Ne, ale děkuji za nabídku. Jsem strašně ospalá, půjdu se prospat" odpovím „Kotě rád bych tu s tebou zůstal, ale musím ještě něco nahrát. Kdyby něco volej, nechám si zapnuté vyzvánění. Ano?" „Ano" odpovím a přikryju se „Dobrou Kotě" řekne Nik a dá mi pusu do vlasů

„Dobrou" usměju se a zavřu oči pak už jen slyším zavření dveří. 'o sedm hodin později' Probudí mě hromy „Niku! Niku!" zařvu se slzami v očích, ale nikdo mě neslyší „Do prdele oni jsou všichni ve studiu!" popadnu telefon a zavolám bráchovi ale ten to bohužel nezvedne to. Tak zavolám Nikovi ten to naštěstí zvedne „Copak se stalo Kotě?" ozve se z telefonu „Nik-Niku přijeď prosím, já se bojím" odpovím „Hned jsem tam budu. Kluci musím jít." „Dobře, s tebou už mám vše nahrané" ozve se v pozadí Radek. „Už jdu kotě, jen chvilinku výdrž. Ano?" zeptá se Nik „Ano" odpovím a zavěsím. Za asi 11 minut sluším bouchnutí vchodových dveří „Kotě! Jsem tu" ozve se a najednou se otevřou dveře. Nik nic dalšího neřekne vezme mě a odnese do jeho pokoje, kde mě převleče (jsem zpocená) do jeho trika. „Is hlavně klid, neplakej prosím. Jsem kretén neměl sem tě tady nechat samotnou. Ale už jsem tady s tebou a neopustím tě."  obejme mě a po chvíli si lehneme. Položím si hlavu na jeho hruď „Už spinkej princezno." zašeptá, v tu chvíli se rozezní můj telefon ve vedlejším pokoji a já se leknu „Dojdu pro něj, v klidu lež" řekne a dojde pro telefon „Volá Blbeček mám to zvednou?" zeptá se „Přines mi to, to je brácha" odpovím „On ale neví že jsem s tebou" řekne Nik a podá mi telefon. Zvedu to a znovu se mi ženou slzy do očí „Princezno promiň, já zapomněl že se bojíš bouřek" řekne Kuba s totálně rozklepaným hlasem „Už je to v pohodě" řeknu „Odejít nemůžu. Poslal bych ti tam Dominika, ale ten zmrd někam zmizel" řekne a Nik se zvedne, odejde a zavře za sebou dveře. Z obýváku slyším Nikův smích a doufám že to neslyší brácha „V pohodě Kubík, půjdu si zase lehnout. Dobrou" řeknu „Dobrou noc princezno, pokusím se přijít co nejdříve. Ano?" „Ano" odpovím a zavěsím „Niku? Jsi tu?" zeptám se protože už neslyším smích „Ano kotě" ozve se že dveří (je tma takže jsem nevěděla že stojí ve dveřích) „Pojď pro-" uslyším další hrom a znovu se rozbrečím „Princezno klid, jsem tu s tebou" lehne si vedle mě a já si na něj položím hlavu po pár minutách celá ubrečená ospale zamumlám „Dobrou noc Nikouši" „Dobrou noc lásko" zašeptá a dá mi pusu do vlasů. (usla jsem asi ve dvanáct) asi po čtyřech hodinách uslyším bouchnutí dveří a následné kroky blížící se k nám „Kurva! Kde je?" zvýší hlas Jakub a já se probudím úplně, vidím světlo v chodbě podívám se na Nika a on mě jen hladí po vlasech usměju se na něj a snažím se zase usnout „Dominik! Nevi-" Jakub vtrhne do Nikova pokoje „Ššš Isi spinká, nebuď ji" řekne Nik „Vypadni Jakube a nech nás spát!" ospale zamumlám a snažím se usnout. Jakub zavře dveře „Princezno to si nemusela, odpálkoval bych ho sám" zašeptá Nik, já se jen usměju přitulím se k němu a znovu usnu. „Dobré ráno hrdličky" vzbudí nás teda mě Patrik když vtrhne do pokoje, Nik po něm hodí jeho tričko „Ty zmrde je osm ráno, spala pořádně asi dvě hodiny!" „Tak to se omlouvám hrdličky ale jedeme do Prahy! Máme sraz s klukama a pak jdeme na tu Willyho kalbu. Takže vstavejte, vyrážíme za hodinu!" řekne Patrik a odejde. „Zabalím ti, ještě lež" řekne Nik a odejde do mého pokoje cca po 15 minutách se objeví ve dveřích „Odnesu tě do koupelny a počkám na tebe. Fitík už jsem ti taky vybral a zabalil vše co by si mohla potřebovat" řekne Nik „Děkuju seš zlatej" odpovím „A mezi tím co budeš v koupelně dodělám snídani." řekne, odnese mě do koupelny a následně odejde do kuchyně. V koupelně bývám +/- 10 minut, ale dnes jsem tam byla skoro půl hodiny „Jsi v pohodě Kotě?" ozve se za dveřmi „Asi? Pojď dovnitř prosím" odpovím „Kotě c-" nenechám ho domluvit „Niku já nechtěla" odpovím už zase brečím „Isi o tomhle se nesmí dozvědět tvůj bratr. Jinak mě zabije a tebe možná taky."