Proč já???

9.Hádka...

Teď už nás nesmí nikdo vyrušit! pomyslím si a v tu chvíli zazvoní znovu telefon „Teď prosím ne" povzdychnu si, naženou se mi slzy do očí, odtáhnu se a zvednu to „Ano?" zeptám se „Isabello, kde kurva ste?" začne na mě řvát brácha, já se rozbrečím a sklopím hlavu „Není důležité kde sme, hlavní je že Isi je v pořádku a se mnou!" odpoví Nik a zavěsí „Promiň Princezno" řekne, zvedne mi hlavu a utře mi slzy „Niku ty za to nemůžeš, sem jen chyba ve tvém životě" řeknu a snažím se odejít.
Ale Nik mě chytne, přitáhne si mě k sobě „Kotě, ty nejsi chyba" „A co teda sem? Sestra tvého kamaráda a další na jednu noc." vyjeknu po Nikovi. On mě ale pořád drží „Kotě, ty jsi mi otevřela oči. Ukázala si mi že práva láska existuje!" řekne, obejme mě, odtáhnu se „Niku, ty jsi úžasný kluk, ale brácha nás zabije" odpovím a znovu sklopím hlavu „Kotě spolu to zvládneme a Jakub bude v pohodě, věř mi." řekne, zvedne mi hlava, začne mě líbat. Po chvíli skončíme v posteli Já ho fakt miluju! On je úplně úžasnej! pomyslím si „Kotě chceš to?" zeptá se mezi tím co mě svléká „Niku, já nemůžu" řeknu a znovu se mi naženou slzy do očí „Princezno neplakej, nechám to na tobě. Nechci na tebe tlačit, ano?" řekne a usměje se „Promiň Niku" „Neomlouvej se, já tě chápu. Pustíme si na něco?" „Za chvíli můžeme, teď mi prosím dej čas" řeknu a odejdu. 'o 30 minut později' „Kotě jsi v pořádku?" ozve se za mnou hlas, jen sedím na schodech „Niku, já to dojebala a teď je mi to strašně líto" Nik se posadí vedle mě „Kotě, ty za to nemůžeš. To já se neudržel, slíbil sem ti že nebudu spěchat. Ale bohužel sem to porušil, promiň" „Niku neomlouvej se" obejme mě a já jeho „Niku?" „Kotě?" „Miluju tě" „Já tebe víc Kotě" pár minut se objímáme, pak mě vezme na záda a odnese do obýváku „Tak co si pustíme Princezno?" zeptá se a položí mě na sedačku „Nevím, nechám to na tobě" „Dobře, máš hlad?" (12:17) „Docela jo" „Objednám pizzu?" „Ano prosím" „Takže Hawai a salamová, že?" „Ty jsi prostě zlatíčko" Nik objedná, něco pustí. Upřímně ten film ani nevnímám, přejíždím po Nikových tetováních. Nik si mě všimne, jen se usměje a dělá jako že nic. Pak Nikovi zazvoní telefon „Prosím? Ano už jdu." odejde a za chvilku se vrátí s dvěma krabicemi pizzy. Sedne si vedle mě a podá mi krabici „Jedna Hawai pro Princeznu" řekne, usměje se a pustíme se do jídla. Když dojíme, usnu na Nikovi. Probudím se až za tmy „Kolik je?" zamumlám rozespale „21:39" odpoví Nik, já neodpovím a zase si na něj lehnu „Kotě je ti dobře?" zeptá se „Niku já nevím, je mi nějak divně" „Pojedeme do nemocnice, bojím se o tebe" „Nikam se mi nechce zítra už budu v pořádku, věř mi" „No dobře Kotě, ale jestli ti bude stejně nebo hůř odvezu tě tam. Ano?" „Ano" jen odpovím a znovu mu usnu v náruči.
'3:48'
Stalo se to co jsem nejvíc nechtěla. Je mi ještě hůř, zvedla jsem se z postele, "běžela" do koupelny a zamkla jsem za sebou dveře. Po pár minutách uslyším klepání „Isi si v pořádku?" zeptá se Nik, jen sedím uprostřed koupelny a brečím „Princezno odemkni prosím, bojím se o tebe" nedokážu se ani hnout „Niku jsem v pořádku, neboj se o mě" „Isi tak tohle ti doopravdy nevěřím, otevři" „Niku běž pryč!" „Kotě ty nejsi v pořádku, dovol mi tě odvézt do nemocnice" „Niku nech mě! Prosím, nic mi není!" „Elizabet Isabello já slyším že nejsi v pohodě, otevři!" „Ne Niku, já potřebuji být chvíli sama!" „Kurva Kotě! Nech mě ti pomoct bojím se o tebe." „Niku, nechci aby si mě takhle viděl." „Nemůžu tě tam nechat!" „Můžeš!" „Kurva!" chvíli je ticho. Ale pak Nik vyrazí dveře „Dominiku!" vyjeknu „A teď tě odvezu do nemocnice. Seš strašně bledá!." „Niku, mně je blbě." zamumlám „Já to na tobě vidím, jedeme hned" „Niku, já se nemůžu hnout" „Klid Princezno, odnesu tě." „Niku, já tě nechci za-" „Princezno, ty mě nezatěžuješ. Chci tu pro tebe být" řekne, odnese mě do ložnice, položí mě na posteli, vyndá moje tepláky a jeho mikinu a oblékne mě. Odnese mě do auta připoutá mě, nastoupí a vyjede. Čas na telefonu ukazuje 4:20 „Škoda že u sebe nemáme PROZYUM" řekne Nik a pohladí mě po vlasech. Po asi 20 minutách přijedeme k nemocnici Nik mě odnese dovnitř, chvíli tam sedíme „Slečna Vlčková" vejdeme do ordinace, Nik mě položí na lehátko „Čau Bro, tebe sem dlouho neviděl" „Čau já tebe taky ne. Teď tu nejsem kvůli sobě, ale kvůli Isi." odpoví „Co se stalo?" „Hele od včerejška je Isi blbě, taky je pořád unavená" „Jak dlouho ste nespala než to začalo?" „Já spala každý den." „A kolik hodin?" „2-3 možná míň" „Tak diagnóza je jasná." „Dane co je Isi?„ „Hele Niku, je to deficit proto pořád spí." „A proč je Isi tak blbě?" „Niku, podle zápisu z pátku. Byla úplně mimo, měla všude modřiny některé jsou vidět i teď a ta rána. Počkej chvíli." „Slečno?" „Ano?" „Kdy jste naposledy jedla?„ „Pár hodin dozadu" „A před tím než jste v pátek přijela do nemocnice?" „Nevím, pět dní možná víc nepočítala sem to" „Zvětšení dávky jídla způsobilo že jí je špatně, za pár dní se obojí srovná a slečna bude v pořádku" „Děkuju, měj se Dane" řekne Nik, vezme a odnese mě do auta, připoutá mě, nastoupí a vyjede. Na chatu jsme dorazili asi v šest, dnes máme jet domů ale já pořád nejsem v pohodě
'13:29'
„Dobré ráno Princezno, už je ti líp?" zeptá se Nik když se probudím „Dobré ráno i tobě lásko, trošičku." odpovím „Princezno zvládneš to zítra?" „Ano, ale nevím jestli to vydržím" „Copak?" „Jen se bojím že to bez tebe nevydržím" „Princezno, o tom sem chtěl taky mluvit" „Co? Co se stalo?" „Chvíli po tom jak si usnula volal Kuba a ptal se jestli můžu, tak sem řekl že ano." „Takže jedeš taky lásko?" „Ano lásko, ale teď už musíme jet." vstanu, obleču, dojdu do koupelny udělám si hygienu a když vyjdu z koupelny Niku už nakládá poslední tašky. Já si zajdu do kuchyně pro popstár „Lásko?" „Ano babe" „Jakej chceš PopStár na cestu?" „Dobře lásko, vezmu ananas kokos a malina dračí ovoce" popadnu čtyři Popstáry „Lásko už jdu" „Dobře zlato" vyjedeme a já asi v půlce cesty usnu.
19:26
„Už seš vzhůru?"
„Lásko nech mě spát" zamumlám ospale
„Co?! Elizabet Isabello Vlčková! Kurva kdy si mi to chtěla říct!"

Konec vymyslela moje starší sestra