Lukas a já soubor povídek

NAPOŘÁD

18+

Dřevěná podlaha pod mýma nohama trochu vrže. Je to starý známý zvuk, který mě konejší. Akorát by mě pochopitelně nekonejšil, kdybych ho slyšel uprostřed noci a věděl, že bychom měli být na chatě sami.

Za takové myšlenky může jednoznačně Nelson a jeho trucovitá potřeba uspořádat poslední večer, než všichni odjeli, opilou seanci (v určitém momentu nám připadalo, že někdo vážně mluví, načež se ukázalo, že Mooreovi jenom kručí v žaludku).

Ale nechci myslet na duchy. Navíc teď v létě to tady nevypadá ani zdaleka tak strašidelně jako v zimě. A vlastně ani útulně. Sluneční paprsky, co se derou dovnitř skrze pootevíraná okna, jsou akorát tak ukazatele prachu, který se tady za poslední měsíce nahromadil.

Přejedu prstem po kuchyňské lince a ukážu ho Lukasovi. Ten se zaksichtí.

Nicméně ať si Rivera říká, co chce, já rozhodně nejsem žádná princezna. Na bordel jsem zvyklý. Sám ho dělám pořád a můj snoubenec taky, jsme v tomhle sehraná dvojka.

Lukas si sundá sluneční brýle a zmizí za lednicí, aby ji strčil do zásuvky. Já zatím otřu papírovou utěrkou linku a vyskládám na ni jídlo. Do města to není zas tak daleko, nicméně ani jeden z nás nechce v horku tahat nacpané batohy, takže jsme většinu věcí přivezli. Auto si pak vzala Lukasova mamka a odjela s tím, že nás za týden zase vyzvedne.

Z legrace dodala, ať to tady nepodpálíme.

Ale myslím, že něco takového nehrozí. Budeme dělat úplně jiné věci než vařit. Tousty jsou jistota (ubránil jsem všechen toustový chleba před Charliem vlastním tělem). A jasně, když říkám jiné věci, zcela očividně je v tom sex, hodně sexu, milování, divočina, mazlení, spousta doteků, nicméně jak znám Lukase, zničehonic se totálně nadšeně vytasí s nějakým výletem, pro který mě okamžitě strhne, a než se naděju, budeme od rána do večera prozkoumávat okolí, dávat si závody do kopce a možná mě zkusí přemluvit, abych vlezl i do nějakého pochybného jezírka, na které narazíme. Pochybného proto, že neuvidím na dno, a tím pádem budu věřit, že tam čeká přinejmenším hejno masožravých ryb.

Nebo se takovému jezeru vyhneme velkým obloukem a půjdeme po klikatých cestičkách dál a Lukas se po nějaké době zeptá, jestli je to v pohodě, nebo jestli se náhodou nechci už vrátit.

Od té doby, co jsme zase spolu, si dává velký pozor, aby mě do ničeho nenutil a aby mi toho moc nenakládal. Přitom já jsem rád, když spolu můžeme trénovat, miluju tolik způsobů vybití, a Lukasův strach je kolikrát zbytečný. Například nedávno, když jsme celé odpoledne prováleli u televize, nadhodil, že Rivera touhle dobou určitě někde běhá s činkami a v báglu má cihly.

A já na to ze srandy: Chceš, abych si taky nacpal batoh a šel běhat? Načež Lukas ve vteřině zvážněl a zavrtěl hlavou. Řekl: „Jasně že ne."

Musel jsem ho několikrát ujistit, že rozhodně nejsem pod tlakem a že bych mu pověděl, kdybych se plánoval co nevidět zhroutit, přestože jeho starostlivost je víc než kouzelná.

Pustím vodu, nechám ji trochu odtéct, protože fakt nemám zájem polykat rez z trubek, a pořádně se napiju. Znovu sklenici naplním a podám Lukasovi. Společně nastrkáme věci do lednice, která tichounce hučí, a Lukas pak začne připravovat tousty. Od té doby, co jsme spolu, trvám na tom, aby je dělal zásadně on, jelikož je přirozený talent.

Opřu se o linku a přejedu po ní dlaní. Představuju si, jak nábytek ožívá a jak ho těší, že má po takové době znovu využití v podobě dvou hostů. Všichni zákeřní duchové se s naším příjezdem odstěhovali do lesa.