Mrtvý smích

Poznání

To co jsem uviděl na pravé straně mého vozu byla nějaká ruka či pařát sam nevim co vlastně vidím dostávám z toho závrať. Vracím se do chaty a povídám:

"Něco mi tady nehraje lidi."

"Tak to je asi jasný když nehraje žádná hudba."

Řekl mi na to Filip což mě celkem dopálilo.

"Tak Já vám něco povím, ten klíč jsem ja nevzal když jsme přijeli tak tam nebyl a teď jsem šel přeparkovat a něco do mě narazilo, a hned v ten okamžik se mi na stranu strhl volant. tady prostě nehraje!"

Rozčílíl jsem se na vsechny.

"Myslím že hledáš nějaký fantasmagorie, prosimtě měl si náročnej den, celou cestu si řídil bez odpočinku. Béž si třeba na chvíli lehnout."

Rekl až podezřele rozumně Michal, ale to mě neuklidnilo, vedel jsem že přece nejsem blázen. Nikola u toho nebyla a rozhodli jsme se ji ani o ničem takovem neříkat neboť ona je strašná posera a pověrčivá tak jsme ji nechtěli dělat nervy.

"Co voda kluci už jste koukali? Je tady teplá? Ja že se skočím osprchovat protože smrdím jak Michal po párty."

Podival jsem se na Filipa, ten zase na mě a oba jsme se začali velmi upřímně smát.

"Běžte někam anoo? Nechtějte mě nasrat!"

Pohrozil nam Michal, ale moc dobře věděl že je to pravda. Každopádně jdu po schodech nahoru a směrem na levo je táhlá chodba, chodba na jejímž konci jsou dveře do koupelny. Chytnu za kliku ... a nic..dveře byly nejspíše zamčené a najednouto slyším! Křik, ženský křik a najednou zlomyslný tlumený smích, ten jev se neustále opakuje ale pokaždé je slyšet z jiné strany. Nevím co mám dělat svírá se mi žaludek a cítím strach...

"Co je brácho?? Vypadáš celkem blbě."

Řekl Filip když mě uviděl a vešel do koupelny. Nechápu co se to děje vsadil bych se ze ony dveře byli ještě pred peti minutama zamcene. Nemůžu jim to říct mělo by mě za blázna pomyslel jsem si a nechci jim ani kazit první den tohoto tydne.
Zbytek večera se nic podivného nestalo a náležitě jsme oslavili prijezd. Nikča odpadla únavou a šla si lehnout a my to pořádně rozjeli a nakonec Filip usnul ve vaně s rukou v umyvadle a ja s Michalem na gauči s o sebe opřenýma hlavama.

Michal: "Co se stalo včera lidi?"

Nikča: "Co myslíš?? Prasata!...A to by mě zajímalo na co jste si to včera hráli že jste mi museli škrábat asi pul hodiny na dveře a ještě si je zamknete abych na vás nemohla, vážně jsem se vyspala!"

"Cože?"

Řekli jsme jednohlasně. Nikdo jsme nevěděli o čem to mluví a začali jsme se smát až na Filipa tomu bylo tak špatně ze se smát moc nechtěl. Rána jak kdyby spadla celá skříň se ozvala z půdy z ničeho nic. Niky leknutím vyjekla a skočila mi kolem krku. Nemohli jsme to nechat jen tak a proto jsme se tam šli podívat s Michalem zatímco Filip a Niky zůstali dole. Vyšli jsme do prvního patra a půda byla do prava na druhou stranu od koupelny a na konci chodby vlevo. Když jsme vyšli zpoza rohu zjistili jsme nejspíše příčinu oné rány. Dveřní schody totiž byly otevřeny nejspíše spadly na zem neboť se ještě kolem prášilo.

Michal: "Co to do prd*** je??"

Já: "Nemám tušení, ale už mi věříš že se tu něco děje"

Po schodech totiž cosi stékalo a když jsem se přiblížili zjistili jsme že se nejspíše jedná o krev a bylo jí opravdu hodně. Opatrně jsme náhledl dovnitř a na zemi se točil stříbrný nůž.

"Kámo někdo tu je!"

Řekl jsem Michalovi.

Michal: "J..j..jak to jako myslíš??"

Já: "Je tu nůž...nůž kterej se točí, NĚKDO tu byl . . . Možná je."