Mrtvý smích

Opuštěný vrch

Pět hodin tak dlouho trvala naše cesta az na vršek hornaté oblasti kde se nacházela naše chata. Jeli jsme mým vůbec prvním autem a cesta pro něj byla velmi náročná. Když jsme již zdolali strmé stoupání na horizontu se objevila velká dřevěná stavba, krásnější zdobená a na první pohled nedávno postavena z nejzralejších kmenů mohutných stromů.

"Joo tak to je jiná! Tady se bude žít a hlavně paa--řit."

Pronesl Michal a zaznělo otvírání plechovkového piva. Měl pravdu o chvíli ke mně přišla Nikola a obejmula mě. Všude kolem a hlavně z nás bylo cítit jak úžasný bude tohle týden.

"Už jste skončili s tím úžasem? Jestli jste si nevšimli tak tu nikdo není a my nemáme klíče."

Ano Filip se opět projevil ale bohužel tentokrát mel pravdu. Šli jsme si tedy obejít celý dum s nadějí že něco nebo někoho najdeme. Z druhé strany byly schody do nějakého sklepa a o asi dva metry vedle se nacházela veranda z prvního patra domu. Obešli jsme celou chatu ale nikde nic stáli jsme tedy opět před hlavním vchodem a koukali skrz okna jestli si něčeho nevšimneme.

"Divný, vsadil bych se že tu nebyl ale visí tady." Pronesl jsem když jsem zjistil ze klíč visí na hřebíku těsně nad dveřmi."

"Ty jsi fakt pitomej."

a zpoza mě...

"Nech ho už se učí."

řekl s vysmátým výrazem Michal, který se mě tak snažil bránit před Nikčou, neboť nejen ona ale i ostatní jsi mysleli že jsem klíč měl celou dobu a jen jsem si z nich utahoval. Napadlo me ze jim řeknu že to tak není ale bylo by to zbytečné dohadování a jen na chvíli jsem se zamyslel že je to divné, ale poté mi došlo jak dlouho za sebou máme cestu, a tak se přece mohlo stát že jsme si nikdo toho klíče nevšimli. Nikoho nezajímalo nic jiného než dostat se konečně dovnitř, vybalit si věci a v klidu si sednout a uživat si volnosti.
Všichni jsme vstoupili do hlavní místnosti u vstupu kde jsme položili veškerá zavazadla.

"Půjdu jen přeparkovat za chvíli jsem tu."

"Jen jdi ja se zatím postarám o deti."

Řekl Michal s úsměvem a následným cinkáním lahví o sebe. Nastoupil jsem do auta, vesele jsem si broukal a pomalu jsem couval mezi dva tak akorát vyrostlé stromy, které přímo připomínali parkoviště. Najednou se ozvala rána do pravého boku auta okamžitě jsem tam otočil hlavu, ale ihned v ten moment se mi nějakým způsobem trhl volant na levou stranu a o strom jsem si následně odřel levý bok.

"Kur**, co to bylo?!"

Řekl jsem, hned potom co jsem uviděl škrábanec na dveřích. Obešel jsem vůz abych se podíval co ze to vlastně do mě vrazilo. To co jsem uviděl zatajilo výraz na tváři.