Thorn byl neskutečně vytočený. Nechápal, jak ti caparti mohou vůbec něco takového vypustit z úst. Copak nemají žádné ponětí o slušném chování? Uvědomoval si, že tam Ofélii neměl jen tak nechat, určitě se jí to také dotklo. Přeci jen, je to bolestivé pro ně oba. On už sice svoje drápy (pozn. Drápy jsou prodloužení nervového systému. Má je jeden z klanů (Draci) potomků Faruka, tj. rodinný duch Pólu. Má je i Ofélie, kvůli svatbě.) má pod kontrolou, i tak je mu jasné, že by kdokoli, kdo se mu teď připlete do cesty získal aspoň pořádnou migrénu.
Odešel přesně před čtyřmi minutami a osmadvaceti sekundami. Za chvíli se vrátí a přesvědčí se, že je Ofélie v pořádku. Nikdy sice moc nedávala své emoce najevo, nebo to si aspoň Thorn myslel, dokud ji nepoznal pořádně. Jak se tak procházel, (jeho tempo se dá spíš přirovnat k běhu) všiml si, že došel až k Oféliinu starému muzeu. Navštívil to tam jen několikrát, ale se svým okem pro detail si byl okamžitě jistý, že něco nesedí. Nedokázal pořádně určit co, až do chvíle, kdy zpoza dveří vykoukl cylindr. A ne jen tak ledajaký cylindr, tento byl proděravěný a poněkud ošuntělý. Nemohl patřit nikomu jinému než Archibaldovi...
„Ále koho pak to tu máme?" S úsměvem od ucha k uchu pronesl Archibald. „Co tu chcete, velvyslanče?" Odsekl Thorn. „Jen jsem přijel pozdravit slečnu Ofélii a vám předat vzkaz od Berenildy." Nepřestával se usmívat. „Vzkaz od mojí tety? Který předáváte zrovna vy?" Thorn pozdvihl obočí. Archibald mu neodpověděl. „Co kdybyste mě dovedl za Ofélií, myslím, že by si to také ráda vyslechla. A také jsem tu vyvolal zkratku, kdykoli budete chtít, můžeme se vrátit na Pól." (pozn. Zkratka se dá vyvolat mezi dvěma místy, třeba když vyvoláte zkratku ve skříni a chcete se přepravit do koupelny, vylezete třeba dveřmi od sprchy. Zkratku umí vyvolat jen Arkaďané, obyvatelé Rosné Duhy tj. archa, rodinný duch: Don Janus, vládce prostoru, je mrtvý. Archibald je Arkaďan.) A tak ho Thorn s nechutí dovedl až k rodinnému domku, kde přebývali.
Když zaklepali, otevřela jim Ofélie, bylo jasné, že brečela, ale snažila se to nedat znát. Když Thorn ustoupil ode dveří a ona spatřila Archibalda, nejdřív vypadala poněkud vyděšeně, ale poté se úplně rozzářila. Přeci jen, Archibald s ní od začátku držel při jednom, nikdy ji nezradil a teď patří k jednomu z jejích nejlepších přátel. Rychle ho objala, nechtěla moc popuzovat Thorna, všichni věděli, že Archibalda nemá zrovna v oblibě. A potom prošli chodbou jejich domu, Ofélie držela Thorna za ruku, aspoň teď vypadal docela spokojeně, a usadili se v obývacím pokoji.
