,,Emmo vstávej doprdele za chvíli máš jít do práce!" zařve na mě moje spolubydlící Mia, abych pravdu řekla nikam se mi nechce, každý den na to posraný koupaliště. Yes pracuju na koupališti, mám to jako brigádu pro zatím než najdu něco lepšího. Každý den se tam peču na slunci a umírám vedrem. Být jako plavčice v kraťasech a dlouhém uplém tričku moc nepomáhá bránit vedru. Nemůžu se ani schladit, no maximálně když se někdo topí a musím mu jít na pomoc, no ale než bych tam doplavala je dávno po něm. Přemýšlím poslední dobou nad tím že asi spíš půjdu ke kase prodávat zmrzku, aspoň budu ve stínu.
,,Slyšíš mě?!" řve na mě znova. Asi nevstanu hned za minutu ne? To někdo dělá nebo co?
,,Jo už jdu" řeknu unaveně. Sednu si na postel a protřu si oči.
,,No je deset máš tam být v jedenáct takže být tebou si trochu pohnu. Protože jak tě znám tak ti to trvá hodně dlouho" ušklíbne se na mě Mia u dveří.
,,To je deset?" řeknu protože mi vždy v devět má zvonit budík a nevzpomínám si že bych ho vypínala.
,,Jo budík ti zvonil už před hodinou. Kdyby si nespala tak tvrdě tak to i slyšíš, jenže si hluchá jak poleno." řekne a koukne na mě vraždícím pohledem. Au trochu to bolelo no.
,,Tak dík no že si mě nevzbudila hned" kouknu na ní a vylezu z postele. Hned mířím do koupelny si udělat hygienu.
,,Buď ráda že jsem tě vzbudila teď jinak bys tam ani nedošla" mám to reálně 15 minut takže kdybych běžela tak to stihnu. ,,Jdu k Jakubovi vrátím se večer čus" zavře za sebou dveře a potom slyším na chodbě jen pomalé kroky. Kdo je Jakub? Myslím že její kluk. Moc o něm nemluví jen když s ním volá nebo s ním jde ven. Potom mi maximálně ukazuje chaty s ním. Není moc hezkej a nehodí se k sobě. Nechci urážet, ale přijde mi že ne. Všude po těle má tetování a ona má jen jedno malé a ani nejde vidět. Kdyby to její rodiče zjistili tak jí zabijou, nenávidí tetování, přijde jim to hrozně nechutný prej. Jinak jako je Jakub docela v pohodě.
Nestíhám báječný. Na make-up seru mám jen řasenku což mi stačí. Moje tmavě hnědý vlasy mám v culíku a pár pramínků ve předu mám vytáhlých. Zbývají mi jen obout boty, teda kdybych je mohla najít. Hledám je celou věčnost, buď si je vzala Mia nebo nevím.
Ha mám je. Celou dobu byli v botníku úplně dole. Jsem zvyklá že je mám vždy nahoře takže už vím proč jsem je nemohla najít. Každopádně zamykám dveře a běžím rychle po schodech a zastavím se u dveří abych mohla podržet dveře staré paní.
,,Děkuju, kam spěcháš?" zeptá se mě.
,,Běžím na koupálko mám tam brigádu a nestíhám" řeknu udýchaným hlasem.
,,Tak to tě nebudu zdržovat, ahoj" řekne a začne pomalu vycházet schody nahoru k ní do bytu.
,,Nashledanou!" řeknu a zmizím za dveřma.
