Zvonek. Rodiče. Ježiš ne. O čem si s něma mám povídat? Překazili nám hezkou chvilku. Zrovna jsme se objímali uplně nádherně. Držel mě za pas a já měla ruce okolo jeho krku. Co mám dělat? Jo asi otevřít co? To by byl nejlepší nápad.
,,Pojďte" řeknu do takovýho toho telefonku u zvonku a otevřu dveře.
,,Ahoj" přijdou a oba natáhnou ruce na objetí. Ne dík. Nechci.
,,Tohle je Calin" řeknu a ukážu na něj abych se vyhla objetí. Calin to pochopí a nastaví jim ruku. Chápe že nechci s něma nic mít po době co neprojevili žádnej zájem o mě.
,,Těší mě" řekne a usměje se. Oba dva mu potom taky podají ruku a řeknou to samé.
,,To je tvůj přítel?" zeptá se mě táta když si sedá na židli. Zarazím se. Co mám říct. "Ne jen se tak chováme" TO JE TRAPNÝ.
,,Um jak to říct" začne Calin, zachránce můj. Mrkne na mě okem a hned poznám že chce aby jsme hráli že jo. Tak proč ne.
,,Jo jsme spolu" řeknu a usměju se na něj. Podívá se na mě takovým tím výrazem že přesně to chtěl.
,,Tak to vám oba dva přejeme" usměje se mamka a chytí mě za ruku. Hned rukou vyjedu a chytnu za ruku Calina. Naše prsty se propletou a já cítím že se červenám. Jako fakt lžu vlastním rodičům? Proč taky ne?
,,Jak dlouho spolu jste?" zeptá se táta ,,Že ses k němu hned stěhovala" zase ty jeho trapný kecy, nenávidím je.
,,No tak asi měsíc, ale je to jakoby jsme spolu byli déle." usměje se Calin a opře o mojí hlavu tu jeho.
,,Přesně" řeknu a usměju se.
,,To je málo? Seš si jistá že tohohle hňupa fakt chceš?" nenávidím jeho kecy.
,,Táto není to hňup do prdele. Fakt ho miluju a nikdy bych ho za nikoho nevyměnila. Co na tom nechápeš?" vyjedu na něj a vidím Calina udivující výraz.
,,Myslíš že to cítí stejně?" Zeptá se znovu.
,,Dost! Jinak by se mnou nebyl ne?" křiknu.
,,Vaše dcera je úžasná, cítím to k ní stejně" řekne klidně a chytne mě za koleno abych se uklidnila.
,,Dobrý slyšel si? Miluje mě taky. Já jsem s mým výběrem spokojená. Jestli ti to vadí tak můžete odejít a zase na mě zapomenout jo?" moc mi nejde se uklidnit. Kéž by to šlo.
,,Emmo klidni se. Víš s kým mluvíš? Přestaň být drzá" zvýší na mě hlas táta. Do očí mi vyjedou slzy. Vzpomínám si jak tohle dělal když jsem byla menší. Dělali to oba dva.
,,Jděte pryč" řeknu a stoupnu si.
,,Emmo až se zklidníš tak se ozvi" řekne mi máma. ,,Nechápu jak jí můžeš milovat"
otočí se na Calina. Co to řekla do prdele. Všimnu si že se Calin zarazil stejně jako já.
,,Vy mi rozhodujete co mám a nemám cítit? Vy který se k ní chováte takhle? A roky jste o ní nejevili zájem? Jako fakt?" vyjede na ně. Je pěkný jak mě brání. Miluju ho. CO? Ne dost Emm.
,,Čau" řeknu jim a zavřu dveře než stihnou promluvit.
,,Co to mělo znamenat" zeptá se mě Calin.
,,J-já nevím" slzy mi pomalu začnou stékat slzy po tváři.
,,Nebreč Emm" dojde za mnou a silně mě obejme. ,,Chápu jaké to je když se k tobě takhle chovají i když jsem to nikdy nezažil" dá mi pusu do vlasů. Kouknu se na něj a on mi utře slzy. ,,Jsem tu pro tebe" usměje se ,,vždycky" pohladí mě po vlasech.
