Druhá šance

1

V celém okolí stadionu stály davy lidí, kteří čekali na to, až uvidí své oblíbence. Vzhledem k tomu, že byla polovina léta, spousta z těch oblíbenců měla právě volno, a tak přiletěla ze všech krajů světa, aby se ukázala, jakožto nejlepší z nejlepších. Tak byl totiž celý tento den pojmenován. Většina z nich si možná ani neuvědomovala, že tento národ žil jen pro ně, obdivoval je a považoval je za to nejlepší, co tu kdy bylo. Kam se na to hrabali doktoři, kteří zachraňovali životy! Hokejista! To bylo ono...

Thea se snažila prodrat lidmi až k sektoru VIP. Nenapadlo ji předem zavolat bratrovi a domluvit se s ním, aby na ni čekal u zadního vchodu areálu. Nyní si za to nadávala různými slovy, která pochytila kdoví kde. Beztak taková slova ani neexistovala.

Chápala tu euforii, kterou lidé na stadionu prožívali. Ona sama milovala hokej, ale dost možná si myslela, že kdyby neměla za bratra známého hokejistu, nikdy by tomu tolik nepropadla. Od malička trávila víkendy s rodiči na tribunách různých hokejových stadionů a podporovala svého o čtyři roky staršího bratra. Ten se od útlého věku snažil bojovat, aby byl lepší a lepší a dotáhl to co nejdále. Nutno uznat, že se mu to povedlo.

Theiny kamarádky nechápaly, proč trávila tolik času na tribunách. Málokterá z nich to v deseti letech mohla pochopit. Pro ni byl ale její bratr celý její život, takže i hokej se pro ni stal nedílnou součástí každých dní. Ve finále i její spolužačky otočily, když se v osmnácti letech dostal Štěpán v rámci draftu za velkou louži. Možná se stále divily, co ona viděla na hokeji, ale nedávaly to znát. Začaly jí tohoto bratra závidět. Její historky z prázdnin se měnily na to, co se dělo v Americe, jaká místa viděla a s kým se seznámila. Byla na svého bratra náležitě hrdá a užívala si to stejně jako on. Po její maturitě se návštěva u bratra protáhla na několik let. Začala v Americe studovat, zamilovala se a byla šťastná, jako nikdy předtím. Všechno ale někdy muselo skončit a ona byla nyní zpátky ve své rodné zemi.

Pro Štěpána byla Thea vším, stejně jako on pro ni. Vždycky byla na první příčce. Teď se o ni jen dělila s jeho ženou a dětmi. Přesto by pro ni dal svůj život. Od chvíle, kdy viděl hokej, toužil být jako oni. Jezdit sem a tam, napřahovat hokejku a dávat góly. Jeho sen se mu splnil. Dokonce by se dalo říci, že si téměř sáhl na vrchol. Hrál hokej na té nejprofesionálnější úrovni, o které se mu kdy mohlo zdát. Kdyby si před dvěma lety nezranil koleno, dost možná by dosáhl i na nejvyšší titul. Bohužel se ale stalo a on musel svoji zářnou kariéru po letech rehabilitací ukončit, před dovršením jeho třicátých narozenin. Ačkoliv to nikdy nedal znát, často ve sprše nebo po nocích brečel do polštáře. Jeho největší sen se rozplynul, když jej protihráč při útoku narazil na mantinel. Kromě toho se měl ale krásně. Vrátil se do rodné země, a dál se věnoval hokeji jako trenér. Mrzelo ho to, ale život šel přeci dál a on za tím našel různá pozitiva. Například večery strávené po boku své milované ženy a odpolední procházky se svými úžasnými dětmi.

„Kartičku nebo dál nejdete!" zvedl na Theu hlas člen ochranky, který jí vlastním tělem znemožnil pokračovat v cestě za kovové hrazení. V tu stejnou chvíli si jí však všiml malý rozcuchaný chlapeček, který měl na sobě tričko s příjmením a hracím číslem jeho otce. Právě toho začal tahat za ruku, ale bez ohledu na něj se nakonec rozběhl k Thee sám. Ta si přidřepla, malého chlapce chytila do náruče a tváře mu zasypala polibky. V tom k nim dorazil otec malého chlapce a oznámil sekuriťákovi, že krásná slečna je jeho sestra. Menší postarší se pán se nezmohl na slovo, nicméně udělal úkrok a nechal Theu projít do VIP prostoru.

„Ráda tě vidím," usmála se na Štěpána Thea a s malým Ondrášem v náručí mu vlepila polibek na tvář.

„Nemohla jsi zavolat? Mohla jsi dojít dřív," osopil se na ni její starší bratr, ale přeci jen na své vousaté tváři vykouzlil úsměv a polibek jí vrátil. Společně se vydali k velkému party stanu, pod kterým byly nachystané stoly s občerstvením, a posezení. U jednoho volného stolu seděla mladá dlouhovlasá brunetka, která jednou rukou houpala vínový kočárek, postavený vedle stolu. Očima skenovala přicházející trojici a na tváři se jí objevoval větší a větší úsměv. Ještě, než se trojice přiblížila k ní, brunetka vstala a pevně objala Theu, která během cesty pustila ze svého objetí Ondráše.

„Tolik jsi mi chyběla," pošeptala Thea brunetce do ucha a pevný stisk ji oplatila.

„Jsi krásně opálená, povídej, jak ses měla?" posadila se zpět na stejné místo, mrknutím zkontrolovala spící dítě v kočárku a nedočkavě čekala, co Thea odpoví.

„Taky to chci slyšet, ale nejdřív dojdu pro pití," přerušil jim jejich rozhovor Štěpán a vyslechl objednávku od žen jeho života, jak je on s chutí nazýval.

Mladá brunetka se jmenovala Karolína a jednalo se o Štěpánovu ženu. Poznali se už na střední škole, kde spolu začali chodit. Poté, co jej draftovali za velkou louži měli zvláštní vztah – nevztah, nicméně láska byla silnější a ona se přestěhovala za ním. Dalo by se říci, že to byla láska jako trám. Postupem času se vzali a narodily se jim dvě krásné děti. Malý, čtyřletý Ondra a roční princezna – Eliška.

„Jak to tady vypadá? Už je tady Mia?" zeptala se Thea Karolíny hned poté, co Štěpán odešel.

„Pokud vím, tak by za hodinu měli mít autogramiádu, v šest potom zápas. Mia mi ještě nepsala," odpověděla Karolína a zkontrolovala mobil. O kom se však mluvívá, nedaleko bývá.

„No ne! Největší krásky!" ozvalo se jim nad hlavami a dvě silné, potetované paže je zaráz objaly.

„Davide," vydechly Thea s Karolínou společně, a pootočily se, aby mu mohly vtisknout polibek.

„To skoro vypadá, že já jsem vosk," odkašlala si za ním křehká blondýnka. Jak se říká, každá bruneta potřebuje svoji blondýnku. V tomto případě se sešly dvě brunety a jedna obarvená blondýna. Kamarádky na život a na smrt. Seznámily se v Americe, když Thea před lety přiletěla na pár dní za svým bratrem a jeho (tehdy ještě) přítelkyní. On ji ihned seznámil se svým spoluhráčem stejné národnosti, ze kterého se stal jeho nejlepší přítel. Ačkoliv byl David o pár let mladší než Štěpán, rozuměli si naprosto skvěle. Když potom Davida seznámil s Miou, kamarádkou jeho Karolíny, vše zapadlo do sebe. Thea se s Davidem spřátelila a brala jej jako svého druhého bratra. Jejich vztah byl prostě nádherný. Stejně tak si zamilovala jeho přítelkyni, se kterou zůstala v nepřetržitém kontaktu, i když každá žila jinde. V jednu dobu jim všichni záviděli jejich soudržnost a přátelství. Stali se hokejovou šestkou, která spolu byla pořád. Vše ale pomíjí a z šestky se po Theině rozchodu s hokejistou stala pětka...

Mia, která byla v polovině prvního těhotenství si po přivítání přisedla na dřevěnou lavičku a v tu chvíli pro tyto tři nejlepší kamarádky zmizelo vše ostatní ze světa. Kdyby občas z kočárku nezabrblala malá Eliška, nevšimly by si, že nějaké okolí existuje. Všechny tři spolu byly v každodenním online kontaktu, ale živý kontakt byl jiný než zprávy přes messenger.