Druhá šance

9

Ručičky na hodinách se posunovaly nelítostnou rychlostí, atmosféra se uvolňovala a alkoholu ubývalo. Thea vypila možná víc, než měla, ale měla takové nervy z Bena, že jí to bylo jedno. Valnou část oslavy strávila ve společnosti Mii a Karolíny nebo Filipa. Zrovna, když spolu seděli na kraji bazénu, máčeli si v chlorované vodě chodidla a části lýtek a skvěle se bavili, postával u bečky piva Ben a upřeně je sledoval.

„Nebylo by lepší za ní jít?" vyrušil ho Štěpán.

„Myslím, že mi dala jasně najevo, že asi ne," odvětil, ale zrak z ní nespouštěl.

„Nemůžeš ji brát tak vážně," usmál se Štěpán a posadil se na paletový, ale luxusně vypadající nábytek. Ben neváhal a posadil se vedle něj.

„Já jsem to hrozně posral."

„To máš pravdu," souhlasil, „ale nikde není napsáno, že nemůžeš dostat druhou šanci."

„Co je to za kluka?" nevydržel to. Celý večer mu to vrtalo v hlavě a potřeboval se na to někoho zeptat. Přesto ale věděl, že byl v pozici, kdy na takové otázky neměl nárok.

„Filip," ohlédl se na ně Štěpán. Zrovna vstávali od bazénu a za zvuků hudby se oddávali tanci. Stejně jako valná část hostů.

„A dál?" Bylo jasné, že ho tato odpověď neuspokojila.

„Hokejista," dodal Štěpán a podíval se na Bena, „a její bývalý přítel." V tu chvíli se Benova tvář změnila. Ztuhla. Zkameněla. Posmutněla. „Rozešli se asi před čtvrt rokem. Je to super kluk." Ben se nezmohl na slovo. Nějakým způsobem ho to šíleně zamrzelo.

„Taky jsi měl přece holky, nebo ne?" dloubl ho Štěpán do boku.

„Snažil jsem se. Nic ale netrvalo déle než měsíc. Respektive dokud se o tom nedozvědělo okolí."

„Měl jsi strach?"

„Vždycky jsem si myslel, že to bude v pohodě. Ani nevím, jestli to byl strach. Možná jsem jen nechtěl veřejnosti ukázat někoho, o kom jsem věděl, že to skončí."

„Jak to myslíš?"

„Podle mě je ta pravá ona," vysvětlil Ben a bradou kývnul k Thee.

„Já vás nechápu. Oba. Několik let se tady trápíte a pak nejste ani schopni si to vyříkat."

„Víš, co je nejhorší?" podíval se na Štěpána skelnýma očima Ben. „Já ji miluju, ale nevím, jestli bych s ní chtěl být. Jestli bych to zvládl."

„Kámo, já ti něco řeknu. Buď ji miluješ a uděláš všechno pro to, abyste byli šťastní, nebo se jí už nevracej do života." Jeho slova Bena překvapila. „Víš, že tě mám rád, jsi jeden z mých nejlepších kámošů, ale ona je moje sestra a v životě už si prošla dostatečným peklem. Nepotřebuje zažít ještě něco dalšího, co bude mít traumatický následky. Jestli ji ublížíš, rozbiju ti hubu."

„Budu si to pamatovat," polkl na sucho Ben a radši se napil piva.

Filip odešel. Mii nebylo dobře, Karolína byla v roli hostitelky. Ačkoliv Thea na oslavě znala mnoho lidí a byla ve společenské náladě, s nikým z nich neměla chuť se bavit. Posadila se zase na kraj bazénu, nohy ponořila do vody a po chvíli si lehla na záda, aby mohla pozorovat hvězdy a nebolelo ji za krkem. Bylo jí krásně.

„Ty?" zeptala se nevzrušeně, když si vedle ní přisedl Ben. Odhodlával se k tomu několik hodin, ale nakonec si řekl, že přeci neměl co ztratit.

„Mám odejit?" tato otázka ji překvapila. Podívala se na něj, povzdechla si a v klidu mu odpověděla.

„Nemusíš." To zase překvapilo jeho. S touto variantou úplně nepočítal.