Sirka

Kapitola první - Host na dobu neurčitou

Lila zbožňovala, když bylo čerstvě po dešti. Vzduch jí vždycky připadal čerstvější, snáz se dýchal, a navíc krásně voněl. I příroda se jí zdála krásnější, když na rostlinách ještě ulpívaly kapky vody, a mokrý chodník měl pro ni své nevysvětlitelné kouzlo. Jedinou nevýhodou byla mokrá hlína a louže bláta. Těm se sice dalo vyhnout, když člověk šel po chodníku, ale její oblíbené po-dešťové procházky lesem pokaždé skončily zablácenými botami a nohavicemi.

Toho dne stejně jako pokaždé jindy netrpělivě vyhlížela z okna a čekala, kdy už konečně přestane pršet. Jakmile se to stalo, rychle se převlekla, vklouzla do tenisek, popadla telefon, sluchátka a klíče a vydala se ven běhat. Pohyb jí dělal dobře, u běhu si dokázala vyčistit hlavu, nebo ji naopak zaměstnat, když potřebovala nad něčím přestat přemýšlet. Zrovna v tu chvíli šlo o případ druhý, trápila ji cesta rodičů do Evropy.

Měli strávit tři měsíce cestováním po evropských metropolích a setkávat se s manažery bohatých společností. Byla to cesta čistě pracovní. Nic, u čeho by Lila potřebovala být, ale stejně ji trochu mrzelo, že nemůže jet s nimi. Tři měsíce byly dlouhá doba, a přestože se nebála, že by nezvládla obhospodařit domácnost, ta dlouhá samota jí dělala starosti. Ráda byla mezi lidmi, a jako jedináček měla doma jenom své rodiče. Kteří teď právě seděli v letadle do Londýna. Bez ní.

S povzdechem si strčila sluchátka do uší a zapnula svůj oblíbený playlist, který se skládal převážně jenom z typicky holčičích popových písniček a dala se do běhu. Bydleli na okraji města nedaleko lesa, a protože chodila běhat poměrně často, nepotřebovala žádnou mapu, aby se tam vyznala.

Jakmile zaběhla do lesa, v její hlavě konečně umlkly myšlenky na rodiče. Soustředila se na rovnoměrné, pravidelné kroky kontrastující s pohyby rukou a hlídala si, aby zhluboka dýchala. Začátek léta přinášel do lesa veselou atmosféru, listnaté stromy se zelenaly a jejich květy už konečně odkvetly, takže se nemusela trápit s alergií. Poslouchala písničku a nechala svoje nohy, ať ji nosí po lesních cestičkách, kam se jim zachce.

Když si uvědomila, že to možná byla chyba, běhala po lese už přes půl hodiny. Chystala se seběhnout z menší cestičky a napojit se na větší, o které byla přesvědčená, že u takového košatého stromu byla, jenomže větší cestička nikde. Polilo ji horko a její mozek se okamžitě rozjel na plné obrátky. Nejlepší variantou bylo zkusit se vrátit, jenže po chvíli už nevěděla, kudy běžela, a ať se snažila, jak chtěla, nepovedlo se jí ani najít ten košatý strom, u kterého zabloudila.

Donutila se párkrát nadechnout, aby se uklidnila, a pak se rozhodla, že si pomůže mapami v telefonu. Odemkla ho, a ještě, než našla mapy, zastavila hudbu a uklidila sluchátka. Už tak riskovala svoje bezpečí dost, a představa, že nevnímá všechno, co se kolem ní děje, pro ni teď byla směšná. Hlavou jí běžely stovky možných scénářů, které by se teď mohly odehrát, zatímco čekala, než se jí mapa načte. Štěstí však nebylo na její straně, protože jediné, čeho tím čekáním docílila, byl přechod ze slabého signálu na vůbec žádný.

„No bezva," vydechla a začala se opravdu bát. Ztratit se v lese bez signálu, když na ni navíc ani doma nikdo nečekal, bylo pěkně nebezpečné. Věděla ale, že když zůstane na místě, nic tím nevyřeší, a tak se dala do pohybu.

Lila bloudila lesem, pokaždé měla pocit, že už ví, kde je, ale pak se ukázalo, že neví nic. Klidně mohla celou dobu chodit v kruhu a nepoznala by to, les už jí připadal všude stejný a čím déle v něm chodila, tím víc měla pocit, že se ztrácí ještě víc.

Motala se po cestičkách přes hodinu a půl, signál samozřejmě nikde žádný nechytila, a když už se chystala to vzdát a pokusit se postavit přístřešek na noc, zahlédla daleko před sebou obrysy něčeho, co vypadalo jako pevnost. Svitla v ní naděje a mnohem energičtějším krokem se k té domnělé pevnosti vydala. Ať už v ní někdo byl nebo ne, alespoň se měla čeho chytit. Jestli tam budou lidé, určitě jí pomůžou. A jestli ne, tak tam alespoň může přespat, a když bude mít štěstí, třeba je to památka a bude u ní mapa.