Cítím se ztracený na světě jen sám.
Nemám tu nikoho s kým bych čas trávil.
Jen stále dokola se sebe sám ptám:
Čeho se obávám? Že bych ji ztratil?
Snad najdu odvahu, nikdy se nevzdám.
Společné chvíle se nám spěšně krátí.
Jejího úsměvu lesk vzít si nedám.
Kdybych jen mohl tak čas bych zpět vrátil.
Ty oči blankytné, vlnité lokny.
Hlas sladký medový neříká prosím.
To, co chci měl jsem již udělat kdysi.
Odmítnut býti pod jejími okny
vidím co konec svůj, lano si házím.
V mých očích třpytí se stříbrné slzy.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
