Bylas definitivní destrukcí mojí duše
a její samozvanou svatou spásou.
Uboze a úpěnlivě upíjím ze sklenice
tu nekonečnou nostalgii noci,
kdy konsternovaný tvou kosmickou krásou
byl jsem táhnut tíživou tesknou touhou
do sladkobolných hlubin rozkoše.
Od té doby se straním slunce,
a vymodlené vystřízlivění se mi vyhýbá.
ČTEŠ
Pomněnkové delirium
Poetry,, Ve víru chaosu a vášně, nikdy nebrat nic vážně. Balancovat na okraji a přežívat na pokraji sil. " Sbírka škrtanců ze sešitů, skicáků a zápisníků. Protože báseň chrání duši před explozí.
