Přicházíš, je pozdě k ránu,
do nejsvětějšího ze všech chrámů
A jak kostelní zvon ti poplašené srdce bije,
když poklekáš před oltář.
Vpředu lodě, majestátně se tyčící
a ty na chvíli zase cítíš se být světicí,
co pozbyla svatozář.
Máš přijímat krev a dostávat tělo,
ale ty bereš víc, než by se mělo.
A ze rtů tvých přitom splývá něžný,
bezbožný hřích.
V zákoutí potemnělé sakristie
spalují plamenné jazyky euforie
zbytky tvých svatých ctností.
A na tváři hraje ti nachový ruměnec,
když ruce za zády poutá ti růženec.
ČTEŠ
Pomněnkové delirium
Poetry,, Ve víru chaosu a vášně, nikdy nebrat nic vážně. Balancovat na okraji a přežívat na pokraji sil. " Sbírka škrtanců ze sešitů, skicáků a zápisníků. Protože báseň chrání duši před explozí.
