John Kramer X Reader One-shots❤️

John je Jigsaw (1 část)

Znám John už zkoro 8 let. Když mi bylo 20 let přistěhovala jsem se do New Jearsy. Tehdy jsem nevěděla do jak špatný čtvrti jsem se přistěhovala. Ale zvykla jsem si. A John s jeho ženou Jill byly první ze sousedů, kdo mě přivítaly. O 6 let později Jill otěhotněla a nikdy jsem neviděla tak šťastnou rodinu. Jednoho dne Jill a John přišly o dítě kvůli loupeži u Jill v práci. Od toho dne se John změnil. A zhoršilo se to, když ho Jill opustila a krátce na to mu zjistily nádor. Také nepomohlo že se tu objevil člověk, vrah který si říká Jigsaw.

~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~🐷~

Zaklepu na John dveře a držím tašku potravin. Vím že pro John jsou chemoterapie těžké a občas nemůže jít koupit nějaké věci, tak jsem se rozhodla mu pomoc jak jen mohu. Dveře se otevřou a Usměji se. John se na mě unaveně usměje a podívá se co mám v rukou.
"Ahoj (Y/N) . To vše je pro mě?" John mě pustí dovnitř a zavře dveře. Políbíme se na tváře
"Ahoj Johne... Ano je, když jsem byla venku, všimla jsem si, že ti po chemoterapii není dobře, tak jsem chtěla nějak pomoct." usměji se a jdu do kuchyně. Všimnu si papíru a Notebooku na stole v obývacím pokoji a povzdechnu si. John vždy pracuje i když ví, že potřebuje odpočívat. Položím věci na pult a začnu dávat věci kam patří.

" To jsi nemusela miláčku... Až by se mi udělalo lépe tak bych pro pár věcí zajel." John se opře o zeď a vidí že jsem zkoro hotová. Zbytek věcí nechám na pultu kdyby měl John hlad. Vyhodím tašku a jdu k němu.
"Já vím... Ale moc dobře víš že máš odpočívat Johne.. Zase jsi pracoval dlouho do noci?" Oba jdeme ke gauči a posadíme se. John rovná papíry na stole.
"Bohužel ano.. Byl tu nějaký problém který jsem musel vyřešit. Omlouvám se za nepořádek. Ztratil jsem pojem o čase."
"To je v pořádku.. Mohu nějak pomoct?" zvednu papíry ze země, srovnám je a položím na stůl. Pomohu John uklidit stůl.
"To nemusíš Miláčku.. Opravdu bych to zvládl sám. Ale děkuji že mi pomáháš." John se usměje a sleduje jak rovnám papíry podle druhu aby je našel.

"Ráda pomohu. Nemáš hlad? Nechceš přinést vodu?" podívám se na něj když skončím.
"Ne jsem v pořádku opravdu. Jen mám trochu bolesti a nevím, kam jsem dal prášky. Pravděpodobně  jsem je nechal v ložnici když jsem musel jít řešit práci." Opře se rukama o gauč aby se postavil. Dám ruku na jeho abych ho zastavila a John se na mě podívá.
"Dojdu pro ně. Ty odpočívej ano?..Hned jsem zpátky." John si povzdechne ale usměje se. Souhlasí a udělá si pohodlí na gauči. Postavím se a jdu nahoru do ložnice pro prášky. O pár minut později najdu prášky v šuplíku v nočním stolku a jdu zpátky dolů. Když sejdu dolů vidím John zase pracovat. Lehce se usměji a jdu do kuchyně pro vodu.

"Našla jsi je miláčku?" Natočím vodu do sklenice a jdu zpátky k němu.
"Ano našla.. Tady" John dá počítač zpátky na stůl a vezme si prášky.
"Děkuji... Opravdu jsem ti vděčný že mi pomáháš." vloží prášky do jeho úst a pomalu je zapijte vodou. Posadím se vedle něj na gauč.
"Neděkuj mi Johne. Mám tě ráda, je jasné že ti pomohu jak jen budu moct."usměji se na něj. John položí sklenici na stůl a položí ruku na mou nohu.
"Nikdo by nepomáhal člověku, jako jsem já... Jsi jediný člověk, co mě neopustil. Opravdu ti za vše děkuji." usměji se a dám ruku na jeho.
"Mohu se tě na něco zeptat?" Podívám se na něj.
"Jistě ... Co se děje?" John vypadá vážně a sleduje mě.

"Co víš o Jigsaw?"