„Děsně mi hraješ na nervy, víš to, že jo?" stočím k ní svůj pohled. „Jo," odmlčí se, mezitímco se ji na tváři objeví ten troufalý úsměv, „a je to moje nejoblíbenější hra."
Fyzická bolest tlumila tu v hlavě - tu psychickou.
Tohle to nebyla žádná poh...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
1. KAPITOLA Harvey
Měl jsem podělaný tušení, že se můj život hroutí a zase skládá dohromady. Ani jsem toho, sakra, nebyl součástí, jen seděl a pozoroval dění okolo jako nějaký návštěvník kina.
A zrovna teď jsem se díval do vedlejšího okna, ve kterém se převlékala platinová blondýnka, zatímco já seděl v otevřeném oknu svého pokoje s jointem mezi prsty a nechal chladný vánek letních nocí, aby mi narážel do tváře.
Věděla, že ji pozoruju, ale nevěnovala mi pozornost.
Povytáhnu koutek úst, když si rozepne předraženou krajkovou podprsenku a odhodí ji na židli. V rozkroku mi zaškube, jako by se dožadoval její pozornosti. Cassidy má menší prsa, ale rozhodně byly pravé. V předešlé škole, kterou jsem navštěvoval dobrých pět let, byly holky se samými plastikami a mně už z toho začínalo být zle.
Všimnu si, že bloncka postává ve svém pokoji jen v tangách a nestydatě si začne vykračovat do své šatny. Vyjde s černou noční košilkou na sobě. Prohrábne si vlasy dosahujíc nad její kulaťoučký zadek a zamíří ke svému oknu, které se nachází přímo naproti tomu mému.
Vyhoupne se na něj, opře se o zárubeň, jednu nohu vyhodí z okna ven a druhou nechá pokrčenou na parapetu.
Byla jiná, než v ten den, co jsem ji viděl naposled.
„Dodíváno?" rýpne si, přičemž se jí na špičácích zalesknou malé ozdobné kamínky. „Hm," zapředu a vdechnu další potah. Kouknu se na ni zpod svých řas a všimnu si, jak naopak ona očumuje mé tělo. Olízne si rty, jako by si snad představovala, že líže můj nahý potetovaný hrudník.
Ah, kruci.
Uběhly dva týdny od mého příjezdu zpět do města. Dva týdny jsme se úspěšně ignorovali a snažili se tomu druhému vyhýbat. Každou noc jsem posedával na okně jako za starých dobrých časů a užíval si večerní cigaretu. Něco naivního hluboko uvnitř mé pošramocené duše doufalo, že jednoho večera otevře okno a přidá se ke mně.
I když...možná to až tak naivní nebylo.
Bydlím v tom stejném domě, než jsem se s otcem přestěhoval přes celou Zemi. Kdyby záleželo na mně, nestěhoval bych se. Otec nesnesl pobývat v domě, v němž umřela jeho manželka – moje máma. Na jednu stranu to je opravdu velká ironie, protože teď jsme žili v domě, kde jsme matku viděli naposledy.
Doufám, že ho po nocích straší.
Jak jsem se dozvěděl později, byla to léčka.
My se nepřestěhovali, protože tady nechtěl být. Jeli jsme pryč, aby mohl být se svou milenkou, která s ním byla těhotná. Ten debil mámu podváděl, ještě když byla naživu.
