„Děsně mi hraješ na nervy, víš to, že jo?" stočím k ní svůj pohled. „Jo," odmlčí se, mezitímco se ji na tváři objeví ten troufalý úsměv, „a je to moje nejoblíbenější hra."
Fyzická bolest tlumila tu v hlavě - tu psychickou.
Tohle to nebyla žádná poh...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
2. KAPITOLA Harvey
Ze spánku mě probudí ťukání na dveře od mého pokoje.
„Harvey, já vím, že nespíš," ozve se ten nechutný přeslazený hlas.
Neměl jsem na ni náladu. Udělal bych cokoli pro to, aby ji nešťastnou náhodou srazilo auto...jenomže Willlow jsem tohle nemohl udělat. Pořád to byla její máma a já nechtěl, aby pocítila tu stejnou bolest, co jsem prožil já.
„Běž do hajzlu, Sasho."
Krev se mi v žilách vařila. Ta mrcha ke mně takhle lezla už několikátou noc za sebou. Začínala být netrpělivá a já to mě začínalo posouvat za své hranice.
„Ale noták," mlaskne si.
Zatnu zuby a doufám, že odejde.
„Broučku, já vím, že to taky chceš," přejede svými nehty po dveřích, až to udělá nehezký zvuk.
Ah, to jsem fakt, kurva, nechtěl.
Došlo mi, že jen tak neodejde, proto se s otráveností vydám ke dveřím a odemknu je.
V tu chvíli se to stane. Jako by ta mrcha čekala přesně na tenhle moment, jako by každou sekundu byla víc a víc připravená a odhodlaná. Přilepí se na mě celým svým nahým tělem.
Vytočilo mě to k nepříčetnosti.
Odstrčím ji od sebe. „Co si myslíš, že děláš, do prdele?!" zavrčím.
„Ty mi ho dáš do prdelky," zaculí se a dlaní spočine na mém péru. V rychlosti ji chytnu za zápěstí. „Dej mi už zatraceně pokoj," ucedím skrze zaťaté zuby.
Na její tváři jsem poznal, že ji to pekelně naštvalo. „Ne, Harvey! Dřív jsme si spolu krásně užívali a já chci zase. Snad uděláš, co ti maminka řekne, ne?" dupne si jak malé dítě.
Jenže to ona nebyla a nebyla to ani moje matka. Byla to dospělá ženská, které slintala po příliš mladých synech. Byla nemocná na hlavu.
„Znásilňovala si mě, Sasho, to si nejde užívat."
Silou ji odstrčím o něco dál, seberu se a projdu chodbou, mezitímco mi začne mluvit k zádům: „Dostanu tě Harvey, uvidíš. Bude se ti to líbit."
Uchechtnu se.
Jo, leda tak v jejích nemocných iluzích.
Vyrazím z domu pryč.
Letmo se podívám na obrazovku mobilu, abych se přesvědčil, že mě ta zrzavá kráva vzbudila opravdu ve tři ráno. Nehodlal jsem strávit zbytek noci doma. Vím, že Sasha by byla schopná zase dojít otravovat, vlastně jsem si jistý, že mě bude otravovat do té doby, dokud nedostane, co chce.
