Moje babygirl

1.

Jmenuju se Isabella. Je mi patnáct let a právě se chystám do školy.

Můj otec mi zemřel krátce po mých druhých narozeninách a matka při porodu. Kdyby jste to ještě nepoznali... Jsem v děcáku.

Nenávidím to tady. Dvacet slepic na jednom pokoji. Všichni se tu hádaj. Vychovatelky mě nenávidí, proč?

Já sama nevím. Jaká to ale ironie. Možná to bude tím, že už jsem pětkrát zdrhla, tisíckrát zmlátila tu krávu Rosemary a dvakrát si sehnala fet a alkohol. Který jsem potom použila, jak jinak.

To by bylo ke mně. Pojďme se podívat na můj příběh. Jste zvědaví? Já taky. Tak jdem, ne?

************************************

Isabella

„Isabello! Okamžitě slez z toho stromu!" klasicky. Já nemůžu už ani sedět na stromě. „Jsem B E L L A!" je úplně blbá.

Kolikrát jí budu opakovat že Isabella nejsem, nebudu a nikdy jsem nebyla. To jméno mi dali mí stupidní rodiče. Ne já. Takže jsem si ho upravila.

„Do ředitelny a hned!" kurva co jsem zas provedla. Tej k*nd* snad hrabe. No což. Skočila jsem ze stromu a šla do ředitelny.

„No. Co je?!" řekla jsem otráveně. „Ale. Kdopak se nás to rozhodl navštívit. Dala bych ti hádat proč tu jsi. Ale neuhodla by jsi to. Zabal si potřebné věci. Pojedeš za tvým novým tátou.

„Co?..Prosim?" nemohla jsem romu uvěřit. Konečně zdrhnu. Jojojo. Začala jsem skákat radostí a nevěřila svým vlastním uším.

Doběhla jsem nahoru do pokoje ve kterém spím i já. Ředitelka mi dala tašku, takže jsem si vyndala svou skříňku s - pro mě vzácnými věcmi - dala ji do tašky, ještě jsem si vzala všechny své sladkosti a odešla.

„Ten adoptující přijede za hoďku-. Co tu děláš? Ty už máš zabaleno?" huh ta je blbá. Co bych si tu asi měla balit tvll.

O hodinu později🥴

Viděla jsem přijíždět auto. Na jednu stranu jsem se bála, ale na druhou už jsem chtěla být pryč.

Z auto vystoupil nádherný muž. Měl ostré rysy, černé vlasy, tmavé oči. Přišel ke mně „Ahoj. Já jsem Nik." představil se mi.

„A-ahoj, já Bella." vzal mi tašku a řekl mi ať se posadím dopředu. Sedla jsem si a čekala až přijde.

„Takže ty jsi můj táta? A kde je mamka?" zeptala jsem se ho jakmile jsme se dostali za bránu toho ústavu.

„Holčičko. Řeknu ti to jen jednou takže mě poslouchej. Od teď jsem daddy. Nebudeš drzá nebo tak něco. Nebudeš mluvit sprostě. Nejsem tvůj táta a nemáš žádnou mamku. Pouze mě. Rozumíš?"

Koukala jsem na něj s pusou dokořán. „Rozumíš?" zeptal se znovu. „A-ano." momentálně jsem absolutně nechápala o co tu jde. Jakej kurva daddy? A jaká holčička? Jsem Bella!

Chtěla jsem projevit svůj názor, ale najednou jsme zastavili na nějakém plácku v lese. Přijelo k nám černé auto značky audi a vystoupil z něj nějaký muž.

Ten muž si sedl do našeho auta a my do jeho.

Přišel ke mně Nik a vzal mě za ruku. „Pojď babygirl, pojedeme domu." šel k audi a otevřel zadní dveře. V tu chvíli jsem uviděla dětskou autosedačku, speciálně zvětšenou pro větší děti.

„No to ne. Jako daddy beru. Ale autosedačku to ne!" zaječela jsem a dala si záležet aby to bylo nahlas.

„Ty jsi ale nevychovaná."