Vrátil jsem ji zpátky na postel a šel dolu, za Markem.
„Čau brácho!" zařval na mě a chlapsky mě objal.
„Dlouho jsme se neviděli. Tak kde je?"
„No. Víš jak jsem ti říkal co by se stalo kdyby se dozvěděla co jsme já a ona zač? Tak teď jsem to na ni v zápalu vzteku vychrlil."
„Tvl. Ty seš vůl.. Tak jí v tom domě udělej mega hezkej pokoj a ona se vzpamatuje."
„Bude muset."
„Já si s ní o tom promluvim. Jsem koneckonců psycholog."
„Díky. Máš to u mě."
Došel jsem do garáže. Taak jaký auto si vezmu? Hmm. BMW. No radši mám lambo, ale s tím jet teď nemůžu. Zítra v noci je převezem.
Nasedl jsem do auta a jedu.
O hodinu později.
Nedodržovat ty pitomý značky a semafory, byl bych tu za patnáct minut. Ach jo.
Vstoupil jsem do domu a první co jsem zahlédl byla kuchyň s obývákem. Za kuchyní komora s jídlem.
V obýváku obrovská kuchyň. Pak jsem vyšel schody a tam na mě čekala spousta dveří. První byl můj pokoj. Druhý bude Bellin, jelikož jsou ty pokoje spojené.
Naproti koupelna. Celkem velká koupelna. Spousta vychytávek. Sprchový kout, se sedátkem, umyvadlo vytvarované velice dobře, velké zrcadlo, vana a zároveň vířivka. A samozřejmě záchod.
Koupelna je v pohodě. Pak je tam prázdná místnost, no už vím na co...a pak pracovna. No moment. Za pracovnou je schovaná místnost. Dobře. Takže ten prázdný pokoj, bude pro hosty..
No jde se dekorovat.
Bellin pokoj..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Můj pokoj...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Místnost za pracovnou..
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
A pokoj pro hosty je zatím prázdnej.
Mezitím Bella a Marek
„Bello!? Bello. Tady jsi. Ahoj. Já jsem Marek. Hele. Nejsem moc na tyhle věci takže nechtěla by ses jít se mnou koukat na film? Třeba nějakou komedii, nebo horor..."
„Horor? Ty by jsi mi pustil horor?"
„Jup."
„Beru."
Po 15 minutách filmu..
„Odkud ho znáš?.."
„Koho?"
„Nika."
„Stejně jako ty. Jako malí jsme si hráli. Dokonce i tebe znám. Víš.. Jedna mafiánská rodina se rozhodla to skoncovat. Sešli se s fízlama, dohodli se a snažili se nás vyvraždit. Spousta lidí se vzdala a pro jistotu jim sebrali děti. Spousta ne a tak zemřeli. Jenže tebe ne. A Nikův táta tě vzal a dal do děcáku, aby na tebe nemohli. A i kdyby. Stejně sis nic nepamatovala." dořekl a napil se.
„Jakmile se ta rodina vzdala mafie, byli zastřeleni fízlama. Pak povstali ti lidé co přežili a zase na ně nikdo nemohl. Od té doby už nikdo nikdy neudělá takovou chybu. "
„Hele. Já vím. Je to těžký. Ale Nik by to dobrovolně neudělal. Víš, jeho otec trvá na tom, že si musí vzít mafiánskou ženu, jenže všechny jsou namyšlený, objemný, umělý a to on nechce. Tak udělali kompromis. Otec mu sežene hubenou, přirozenou a hodnou mafiánku a Nik si ji vezme. Jeho otcovi to zabralo dva roky hledání a nakonec v rodným listě našel tebe."
„Já si ho budu muset vzít?"
„Jo. Ale. Jen tě prosím. Nesnaž se utéct, nebo něco takového. Jsou to mafiáni. Můžou si dělat co chcou a kdy chcou. Mohl by tě nechat znásilnit pěti muži a nikdo by s tím nic neudělal."
„Super. Takže už to není můj život, ale jeho. No a moment. Takže ta smlouva o zaměstnání je taky klam?"
„Jo. Ale jen pro tu bábu z děcáku a úřady. Nik nechtěl, aby věděli, že jseš z mafie."
No. Byla jsem nemocná, důvod proč nebyly kapitoly a tak tu máte dvě.
