Moje babygirl

2.

Bella

„Pojď Maličká. Půjdeš spinkat do tvého pokoje. Prozatím. Až se plně vybaví ten dětský tak bude tvůj a tento bude pro návštěvy."

No výborný. Fakt díky Niku.

Protočila jsem očima.

„Tohle nebudeš dělat!"

„Co?" co po mně zas chce?

„Nebudeš protáčet očima! Jasný?"

„Ano."

„Ano, kdo?"

„Ano, daddy Niku!" vykřikla jsem a Nik mě uložil do postele. Jako správnej rodič mi dal pusu na čelo.

Po pěti minutách jsem usla vyčerpáním.

Ráno

Isabella

„Vstávej babygirl. No tak!" vzbudil mě hlas mého daddyho. Přes noc jsem se s timhle nějak smířila.

„Pojď! Jdeme na snídani." hned co jsem si sedla si mě vysadil jako malé dítě a šel se mnou do kuchyně. Ani mi to nějak nevadilo dokud.

Dokud jsem neuviděla v kuchyni tu příšernou věc.

Dětská stolička.

Doufám, že já sedím na plnohodnotné židli.. Jinak fakt nevim.

„Tak tam mě nedostaneš! Nejsem nějaký malý miminko, abych seděla v týhle židli." začala jsem zvyšovat hlas.

„Takže za prvné, nebudeš na mě zvyšovat hlas. Za druhé, co řeknu já to bez odmlouvání platí a za třetí budeme tě muset naučit pravidla. Hezky nazpaměť jako malou násobilku!" mluvil až děsivě klidně.

Posadil mě do té otřesné židličky a dal přede mě, alespoň normální jídlo. Nejdřív to byla nějaká polévka, a pak kuře s bramborem. Zezačátku mě krmil, ale pak už jsem jedla sama.

Jaká to ironie, je mi patnáct, mám roli dítěte. Můj adoptovaný rodič je nějakej úchyl. Nejspíš s nim budu mít sex. No, čím dál lepší.

Omlouvám se za takovou dobu, ale korekce be like..

Děkuju za 🌟 <333

Vaše Sims💋