💖💋Sedm Upírů a Medailónek 💋💖

💜 3 💜

                  💜Omluva přijata 💜
                    ********************
            

Koukal jsem na oba dva mí bratry a viděl jsem, jak Jungkook se hrozivě na Sugu  podíval.
Otočil se ke mě a jeho oči byly červené, ale viděl jsem že se uklidnil a měl zase ty jeho velké černé oči .
Když jsme měly vztek a také jsme na někoho zlobily, tak naše oči zčervenaly. Jungkook se uklidnul a díval se pořád na mě
,, Jimine, co se děje, jsi ňáký divný."

Jungkook uměl číst myšlenky, ale nikdy neuměl číst mé myšlenky.
,, Nic se neděje Kookie, opravdu nic. Jenom nemám hlad. "
Poté co se Jungkook hrozivě podíval na Sugu, Suga se uklidnil, protože věděl že Jungkooka se jen tak nezbaví, když se jedná o vážnou věc.
Suga to řekl ze srandy, dělal si legraci, Suga takový byl. Všichni jsme to o Sugovi věděly, že má rád vtipkování. Jungkook jeho vtipkování také chápal, ale dneska to nechápal.

,, Omlouvám se můj bratříčku Jimine a tobě také Kookie. "  řekl Suga a chtěl odejít.
,, Yoongi, nikam prosím nechoď. "
Suga se na mě podíval a také si sedl na mojí postel.
,, Já vás tu nechám a pak přijď Sugo, pomoct z nádobím." řekl Jungkook a Suga jen kývnul hlavou a seděl na mojí postely.
Jungkook se zvedl z mé postele a odešel z pokoje.

Suga se na mě podíval a hleděl pořád na mě.
,, Jimine, omlouvám se za to moje vtipkování.
Vím že mé vtipkování máš rád, a nechci se nikoho dotknout. Rád tě vidím když se usmíváš, ale dneska jsi opravdu smutný, opravdu můj bratříčku se omlouvám."
Viděl jsem Sugu, že to myslí vážně a věděl jsem že v myšlenkách, proč vlastně se Jungkook hrozivě díval na Sugu. Protože Jungkook viděl mě, že semnou není něco pořádku. Objal jsem svého Yoongiho a držel jsem ho pevněji.
,, To nevadí, není mi dobře a vůbec nevím co to se mnou je. Yoongi, Omluva přijatá ."
Mluvil jsem mu přes rameno v objetí a ještě jsem ho  svého bratra, držel pár minut v objetí.
Suga se na mě podíval.
,, Jimine, pokuď se ti nechce semnou jít do kuchyně, tak se raději prospi. Já půjdu pomoci do kuchyně, pokuď ti to nevadí, odejdu."
,, Já zůstanu tady v postely a možná si odpočinu, děkuji ti za tvojí přítomnost."
        Suga se na mě usmál, zvedl se a přikryl mě dekou a odešel z mého pokoje.
Já si jen v myšlenkách říkal " CO TO SEMNOU JE"  cítil jsem se opravdu ňák divně. A takto se upír necítí, ale srdce mi bušelo o mnoho tepů vice. I když jsme si říkaly bratři, pokrevní jsme nebyly, každý jsme byly jiný a měly jinou osobnost, ale společně jsme byly rodina.
Nevím za jak dlouho jsem usnul, když jsem přemýšlel o tom , proč moje srdce bušilo o více tepů a proč se cítím divně....... až jsem usnul.

                 💜💜💜💜💜💜💜💜