💖💋Sedm Upírů a Medailónek 💋💖

💜 44 💜

      z pohledu:
      —————
💋💝 JIMINA 💝💋
********************

Musel jsem jít ven ze zámku na zahradu a vše to střebat.
Zase to moje srdce, tlouklo jako o závod, ale cítil jsem že Avelín žije.

Nevím co mě dohánělo k šílenství, že byla Avelín unesená a nebo že jestly ji zachráníme.
Ale já vím že ji zachráníme, víkend byl pryč a mi pořád zůstaly v zámku.

Najednou jsem se lekl, podíval jsem se dolů a na mě koukala vlčice Asta.

,,  Ó na tebe jsem zapoměl, omlouvám se."

Asta mi rozuměla a začala vrtěti ocasem, poskakovala.
Já si sedl na trávu a začal jsem ji hladil a mazlit se sní.

Měli jsme k sobě to zvláštní pouto i když byla Asta Avelín, tak mě si také oblíbila.
Neměl jsem tušení že nechodila za Taem, ten sní také trávil hodně času.

Ale po chvíli jsem přestal na to myslet a začal jsem ji zase hladit a pak jsme si lehli do trávy.
Bylo trochu pod mrakem a myslel jsem také na to o čem jsme v jídelně mluvili.

Na Hyunjinovi bylo vidět smutek, protože když jsem slyšel že Felix může přijít o život  jen proto, že bude sám bojovat s černou magii.

Nechápal jsem že Západní sídlo  je tak záhadné, přece jsou to klany upírů, co tedy ještě skrývá Západní sídlo.
Takto se jmenovalo, je jasné že podle toho že bylo západní.

Také to nedávalo smysl že se takto jmenuje,ale když jsem mluvil z Felixem z toho místa prý nemá dobrý pocit.

Také mi vyprávěl  Felix že zemřel jeho a Hyunjina kamarád, když prý ze Západního sídla , jeden upír byl ovládnutí tím lékem, zabil právě toho kamaráda.

Prý to viděli na vlastní oči, ale Felixovo jeho schopnostmi právě nepřišli o život.
Prý ho Felix nechtěl zabít, ale neměl na vybranou buď oni dva a nebo ten upír.

Také mi Felix řekl že ten Alex má kamaráda Leea a ten s přítelem raději odešel pryč hodně daleko.
Ze všech těchto informací od Felixe, jsem nebyl moc nadšený, ani my všichni co jsme byli v jídelně.

Ležel jsem s vlčici pořád na trávě a bylo úterý odpoledne.
Snídaně a oběd proběhla bez jakýchkoliv dotazů, jenom Tae se neobjevil už od té soboty.

Já se mu ani nedivil a měl jsem chuť se za ním podívat i s Astou.
Zvedl jsem se a pobídl Astu aby šla semnou.
Držela se mé levé nohy a šla také mým tempem do zámku.

Přibližovali jsme se s Astou pokoje,  kde měli Avelín a Tae společní pokoj.
Zaklepal jsem a ozvalo se "dále".

Otevřel jsem dveře od pokoje a s Astou jsme vešli.
Zavřel jsem za sebou dveře a Asta hned šla za Taem. Ten seděl opřený o polštář, který byl o opěradlo postele.

Ve tváři měl smutek i hněv, sedl jsem si k němu na postel a nohy jsem měl puštěné dolů.
Díval jsem se na něho a také zatím hladil Astu, která mu ležela skoro na klíně.

,, Tae přišli jsme za tebou, vůbec si nejedl a musíš něco sníst."

,, Hmmm.,..."

Řekl pouhé "hmm" ,  já věděl jak se teď cítí, to samé jsem se také cítil a ostatní také.

,, Vidím ji tu jak se usmívá, vždy mě rozveselila a byla jako sluníčko i kdyby byla černočerná tma , Avelín by vešla do místnosti a vše se vždy rozsvítilo tou září, její laskavé povahy."  řekl najednou Tae.