Je to moderní doba,. V tomhle příběhů se objeví hodný a zlý upíři a také dívka, která to vše zamotá. Příběh se bude odehrávat v moderní době, takže i mobily a auta a vše co k moderní době patří. Medailónek bude mít větší prostor v tomhle příběhu. Rá...
Já a Jungkook, jsme začaly uklízet rozsypaný cukr, který jsem nechtěně rozsypal z ruky Jungkooka. Hleděl jsem právě na tu dívku a nevnímal okolí, kolem sebe, proto když Jungkook na mě prý mluvil, nevnímal jsem jeho slova.
Cítil jsem na pravém rameni dotek ruky a lekl se, takže jsem rukou mávl a shodil cukr, který držel Jungkook. Když jsme z Jungkookem uklízely rozsypaný cukr, tak se otevřely dveře od pokoje a do pokoje vešly všichni naši bratři.
Když jsme se pak dívaly z Jungkookem na Tae, jak se dívá na dívku a pak slyšely od Namjooe jméno té dívky, tak Jungkook vyslovil slova, která mě dost dojala.
,, Náš princ se zamiloval." řekl Jungkook a já právě jsem mu řekl svá slova.
,, Není sám co se zamiloval, neříkej že ty nejsi zamilovaný." viděl jsem jak se nechápavě na mě Jungkook dívá. Tak já nechápavě odešel z pokoje a ještě jsem za mími zády slyšel, jak Jungkook volá mé jméno.
Zavřel jsem za sebou dveře a ostatní bratři se též za mnou ohlíželi. Šel jsem do svého pokoje, si odpočinout a díval se do prázdna, tak ani nevím co probíhalo v pokoji.
Ale když jsem se rozhodl jít znovu do pokoje té dívky jménem Avelín, tak jsem viděl jak Namjoon drží pod krkem Jungkooka. Úplně jsem se zrozil, že takto Namjooe neznám, pod takovým hněvem.
Nevím co se stalo, ale ten hněv byl dost nepříjemný i mě. Namjoon hned objal Jungkooka a držel ho chvíly objetí.
,, Omlouvám se ti Kookie." slyšel jsem a pak mluvili o Medailonku a proto jsem se pak přidal, když začali mluvit o barvách toto Medailónku.
Všichni odešly na pokyn Namjooe, a já ještě zůstal v pokoji. Sedl jsem si na postel vedle Avelín a díval se na její obličej. Svojí ruku jsem položil na její čelo a už neměla teplotu. Pomalým pohybem jsem ji zvedl hlavu a zase jsem ji sundaval obvaz. Podíval jsem se na ránu a pořád byla hluboká a nehojila se. Šel jsem si do koupelny umýt ruce a ručníkem se vrátil a vzal mastičku ze stolku, sedl si a začal mazat pomalým dotykem ránu.
Slyšel jsem jak se otevřely dveře od pokoje. Podíval jsem se tím směrem do levá a viděl Tae.
,, Jimine, co tu ještě děláš."řekl a obešel postel a vzal židly a prisedl si ke mě k postely.
,,Musel jsem Avelín namazat tu ránu, aby se jí lépe hojila, ale zatím bez úspěchu." jsem si povzdechl a začal ji pak ránu zakrývat, ale už jen velikou náplastí.
,,Jimine?"
,,Hmm."
,,Je pravda, co nám tu Jungkook vyprávěl, že vás napadly dva upíři?"
,, Ano, je to pravda a ani nevím jak věděly o nás a hlavně o Avelín." řekl jsem a podíval se na Tae a zase jsem měl ten pocit a tlukot mého srdce, když jsem se dotýkal ruky Avelín.
,, Jimine, jsi poslední dobou velmi smutný a zamyšlení. Co se to s tebou děje." Tae mi dal ruku na mé pravé rameno a díval se na mě, nejistým pohledem.
,, Já ani nevím, co se to semnou poslední dobou děje. Ale pořád mám ten pocit v srdci, jakoby mi mělo srdce vyletět z těla."
,, Jimine, já vím co to je, já to pocítil když jsem uviděl poprvé Avelín. Když jsem vešel do pokoje, uviděl jí, tak mi tlouklo srdce jako o závod. Víš jak běháme upírským tempem, tak takto mi tlouklo srdce. To je zamilovanost, Jimine." Tae se na mě usmál a hladil mi rameno.
,, Ale do člověka se nemůžeme zamilovat, a nebo jo?" jsem se zeptal, teď jsem si vzpomněl že jsem se trošku svěřil Taehyungovi o svém trápení.
,, Víš Jimine, Namjoon nám řekl že je na půl elfka a na půl člověk, když jsi tu nebyl, takže je možné se zamilovat do člověka."
,, Je pravda že je krásná, proto se mi zní motá hlava, ale jsem rád že jí Namjoon zná, protože až se probudí, tak by se nás bála." řekl jsem a zvedl se z postele a koukal přes zavřené okno ven na naši krásnou zahradu.
,, Ano Avelín je krásná a doufám že nám Namjoon poví, co to znamená stěmi barvami , co vyzařují z toho Medailónku. Jimine půjdeme na oběd, nebo nás budou shánět a budou se zlobit , že zase někde lítame a známe Jina, že nemá rád když ohřívá jídlo dvakrát."
Oba jsme se z TaeTae vydali do jídelny, kde už všichni seděly u stolu.
,, Nóó konečně, že už jste přišly, pojďte se najíst oba dva. A ty Jimine, si dej více jídla, dva dni jsi nic nejedl." řekl Jin a já si sednul vedle Jungkooka a Tae vedle Sugy.
Je pravda že dva dny jsem nejedl a když jsem si sedl vedle Jungkooka, díval se na mě stěmi velkými krásnými očima.
,, Kde jste byly, už jsem si myslel že si pro tebe dojdu." Jungkook trochu zvedl obočí a usmál se. Já mu úsměv oplatil, ale jen trošičku.
,, Byly jsme u Avelín, musel jsem jí namazat tu ránu na krku." řekl jsem a začal jíst polévku.
Jungkook také začal jíst polévku a mezitím se nadechl a řekl mi po chvíli.
,, Jak se jí to hojí."
,, Ještě dost špatně, ale doktor Max mi řekl že musím být trpělivý, že taková rána se hojí velmi špatně a dlouho. Prý je štěstí, že ji ten upír nekousnul, bylo by to mnohem horší."
řekl jsem a dojedl polévku a dal si druhé jídlo.
,, Tak doufám že se uzdraví a jsem rád že jsme jí ochránily, ale teď to bude těžké, protože ji musíme hlídat. Namjoon zítra chce snámi promluvit a vše nám povědět a zítra přijede pár našich příznivců, aby nám pomohly že vším a stěmi upíry, co jsme se snimi setkaly."
Do jedly jsme všichni oběd a pomohl také v kuchyni ze všemi vše uklidit, a já se odebral do pokoje že si půjdu odpočinou. Lehl jsem si do postele a přikryl dekou a dál si budík , přes šestou hodinou, než bude večeře.
Zavřel jsem oči a už jsem se chystal že už budu spát, když jsem jen uslyšel otevírat dveře od mého pokoje. Otevřel jsem oči a vedle postele stál Jungkook. Bez jakýchkoliv dotazů, mě odkryl a vlezl si ke mě do postele, přikryl mě dekou a sebe také a dal mi pusu na čelo.
,, Jungkook co tu....." ani jsem nedořekl slova a dal mi prst přes ústa.
,,Pssss Jimine." a dal mi pusu na ústa, když mi je odkryl.
,, Zkus usnout Jimine." a Jungkook mě objal kolem pasu a zavřel oči.
