Patnáctiletá dívka, která v sebeobraně zabila svého "otce" a lhala o tom policii. Myslí si, že nemá žádné další členy rodiny a teď nemá kde bydlet, ale policie jí řekne, že byla unesena ze své skutečné rodiny, když byla malá a má šest starších bratr...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
ATHENA RUSSO
Moje noha nekontrolovatelně poskakovala.
Jak jsem se z toho sakra dostala? Zabila jsem člověka, lhala policii a prošlo mi to. A teď jsem šla ke svým šesti bratrům, o kterých jsem nikdy nevěděla.
Hrála jsem si s vlasy a opřela se v křesle. Sakra, bylo to tak nepříjemné.
Rozhlížela jsem se po letišti a bylo prázdné.
Nikdy jsem nebyla v jiné zemi, nikdy jsem nebyla v letadle. Moji rodiče - no moji únosci? Bože, já nevím, jak je nazvat.
Každopádně cestovat nechtěli. Kamkoli. Celý život jsem byla v Londýně. Škola byla v pořádku. Nenašla jsem si žádné přátelé ani žádné vztahy. Nikdy jsem neměla ani zatracené přátelé. Když jsem jako malá šla do parku, s nikým jsem se nebavila. Celý život jsem se cítila neviditelná.
Někdy jsem byla přesvědčena, že jsem neviditelná.
Nebylo divu, proč mi prošla vražda mého otce. Kdo by čekal, že patnáctiletá dívka zabije vlastního otce? Chci říct, že by to byla sebeobrana, ale byla jsem příliš vyděšená na to, abych dala někomu vědět, že jsem byla většinu svého života týraná.
Rozhlížela jsem se kolem. Pak jsem zamrzla. Dva děsiví muži s vysokými tmavými vlasy začaly kráčet ke mně. Oba měli bohaté luxusní černé obleky. Navázaly se mnou oční kontakt a pak se na sebe podívaly a přikývli.
O můj bože.
Nechám se unést. Na zatraceném letišti. Popadla jsem tašku a hodila si ji přes rameno. Potřebovala jsem se odtud dostat.
Šla jsem rychle na toalety. Podívala jsem se za sebe a viděla je zmatené, ale stále mě sledovali.
Vešla jsem na dívčí záchod a zamkla se v kabince. Naštěstí tu nikdo nebyl.
Bylo mi řečeno, že moji dva nejstarší bratři mě vyzvednou na letišti, abychom spolu mohli letět do New Yorku. Ale jak vypadají, to netuším.
Po pár minutách jsem odemkla kabinku a podívala se na sebe do zrcadla.
Hnědé vlasy mi sahaly až do poloviny zad. Moje modrošedé oči hleděly na mou tvář v zrcadle. Modřiny na obličeji jsem zakryla korektorem, abych je skryla. Nechci, aby někdo věděl, že už jsem byla zraněna.
Chtěla jsem se co nejdříve dostat daleko od tohoto místa. Chtěla jsem začít znovu. Zhluboka jsem se nadechla. Musela jsem opustit záchody, než někdo vejde. Opustila jsem záchod a vrátila se na místo, kde jsem čekala.
„Athena?"
Podívala jsem se nahoru a viděla dva muže z dřívějška.
Zmrzla jsem. „Jak znáš mé jméno?"
„Jsme tvoji bratři," řekl jeden z nich.
Ach. To dávalo smysl V tuto chci opravdu skrýt svůj obličej.
„No dobře. Počkej, jak se jmenuješ?"
„Jsem Elijah, tvůj druhý nejstarší bratr," odpověděl ten vlevo. Měl tmavě hnědé vlasy jako já a modré oči.
Elijah ukázal na muže vedle sebe. „A to je Lorenzo, tvůj nejstarší bratr." Lorenzo vypadal podobně jako Elijah, ale jeho oči byly přesně jako moje.
Oči jsou to, na co se dívám nejvíc. Odhalují tajemství a emoce. Ve svých očích jste mohli vidět strach, lásku, oheň a mnoho dalšího, ale jsou jsou jen povrchní lži. Lidé mohou říkat ty nejsrdečnější věci a bude to lež. Ale oči nelžou. Nikdy. Vždy vám říkají pravdu.
Přikývla jsem. „Dobře, já jsem Athena."
Elijah se usmál. „My víme, tesoro."
Svraštila jsem obočí a zaklonila hlavu. „Co to znamená?"
„Nic," řekl Lorenzo, „teď pojďme, musíme do letadla."
To je poprvé, co Lorenzo promluvil od té doby, co jsem ho potkala, a něco mi říkalo, že není dobrý. Dívala jsem se mu intenzivně do očí, když se díval na mě.
Měly tolik emocí, že jsem ani nedokázala říct, co jsou zač. Přikývla jsem a vstala. Vzdálili se a já je rychle následovala.
Snažila jsem se držet krok s jejich dlouhými kroky, ale měla jsem pocit, že musím běžet, abych je dohnala. Elijah se na mě podíval a šťouchl do Lorenza a podával se na něj. Ignorovala jsem to. Z nějakého důvodu zpomalili a já jsem byla tiše vděčná. Bolelo mě celé tělo. Skončili jsme venku a stáli před soukromým tryskáčem.
Vytřeštila jsem oči. „A-jsme na správném místě?"
„Jo, jsme," řekl Elijah.
Šli nahoru po schodech, ale já stále zírala na soukromé letadlo. Když Dave řekl, že jsou bohatí, nečekala jsem to. Abych byla upřímná, měla jsem to vědět. Kdo jde na letiště v obleku? Předpokládám, že bohatí muži ano.
„Madam?"
Podívala jsem vedle sebe a viděla vedle sebe stojícího muže.
„Promiň."
Rychle jsem vyšla po schodech a rozhlédla se. Bylo to jako splněný sen. Elijah a Lorenzo už seděli v zadní části letadla. Lorenzo se na mě podíval a já věděla, že očekává, že budu sedět naproti nim.
Sedla jsem si naproti nim a dívala se z okna.
Automaticky se mi v mysli přehrál okamžik, kdy jsem zastřelila tátu. Bylo to, jako bych se znovu a znovu dívala na film.
„Atheno, musíš si zapnout bezpečnostní pás."
Rozhlédla jsem se a viděla, jak se na mě Elijah a Lorenzo dívají.
„Promiň, cože?"
„Musíš si zapnout bezpečnostní pás," opakoval Elijah. „No dobře," řekla jsem. Podívala jsem se dolů a zapnula si bezpečnostní pás, ale byl příliš volný. Jak to mám sakra utáhnout? Snažila jsem se zjistit, jak to utáhnout.
Lorenzo si povzdechl. „Ještě jsi nikdy nebyla v letadle?"
Podívala jsem se na něj a viděla podrážděnost vepsanou po celé jeho tváři. Zavrtěla jsem hlavou. „Ne nikdy."
Elijah se usmál. „To je v pořádku. Udělám to za tebe."
Přikývla jsem a on se předklonil a utáhl mi ho. „Je to dobré?" zeptal se. Přikývla jsem. Naklonil se dozadu.
Chtěla jsem se zeptat, jak dlouhý je let, ale neměla jsem na to odvahu, tak jsem se dívala dolů na své ruce. Ruce s "otcovou" krví. Ty, s kterými jsem se ho snažila probudit, když tam ležel na zemi mrtvý. Ale jsou to také ti, kterými jsem se před ním snažila zachránit.
Zajímalo by mě, jestli si to zasloužil. Zemřít. Nikdo si ale ničeho nevšiml. Protože jsem byla pro všechny kolem sebe neviditelná.
Ale co když mi moji bratři ublíží, když udělám něco špatně? Prohlížela jsem si je zblízka. Mohla jsem říct, že Lorenzo mě ve skutečnosti nemá rád, ale Elijah je na druhou stranu laskavý. Ale mám další čtyři bratry, o které se musím starat.
Zabila jsem svého otce, lhala jsem o tom policii a prošlo mi to, zjistila jsem, že to nebyl můj skutečný otec a že jsem byla unesena z rodiny v mladém věku a že mám šest starších bratrů.
Stále jsem myslela na všechny události, které se staly za posledních 24 hodin. Ale pořád jsem to nemohla zpracovat.
